7 C 252/2021-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 3 215 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 11. 2015, uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce na žalobce. Současně původní věřitel dopisem ze dne 6. 12. 2019, který dle podacího lístku byl odeslán žalované dne 7. 1. 2020, splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávek. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne 26. 11. 2015 uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku 5 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením o 2 955 Kč v 43 pravidelných týdenních splátkách po 185 Kč, a to v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [příjmení] [jméno]. 4. Žalobce uvedl, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila na úvěr celkem pouze 1 785 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 3 215 Kč (5 000 Kč – 1 785 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalované byla zaslána poštou předžalobní upomínka, odeslaná žalované dne 4. 9. 2020. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 6. Soud shora uvedenou smlouvu o zápůjčce shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v listopadu 2015 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 10,67 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 32 %. Je sice pravdou, že smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 20,98 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smluvních podmínkách je dále mj. stanoveno, že výše RPSN činí 91,66 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnuté částky úvěru, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měla žalovaná uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu 59 %. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru ohledně nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Žalobci tak z důvodu absolutní neplanosti smlouvy vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. 7. Soud z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobci částku 3 215 Kč, která odpovídá rozdílu celkové výše úvěru a částky uhrazené žalovanou. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 žalované doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne 7. 1. 2020, tj. 10. 1. 2020. V oznámení byla stanovena lhůta 10 dnů k úhradě od doručení, žalovaná se tak dostala do prodlení až dne 21. 1. 2020. V této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 82 % (neúspěšný byl z 18 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 64 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč, z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 64 %, tj. 953 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.