7 C 283/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 50 440 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Tvrdil, že mu žalovaná uvedenou částku dluží za užívání bytu [číslo] ve třetím nadzemním podlaží v domě č. 2035 na adrese [adresa], kdy v tomto bytě žalovaná bydlela původně s paní [jméno] [příjmení], narozenou dne 27. 3. 1936, která byla nájemkyní předmětného bytu ve vlastnictví žalobce, a která dne 5. 6. 2010 zemřela. Ke dni 5. 6. 2010 nájemní vztah skončil. Žalovaná jako dědička po nájemkyni tento byt užívala až do 31. 1. 2012, kdy byt předala žalobci. Žalobce s ohledem na uvedené skutečnosti požaduje po žalované úhradu bezdůvodného obohacení jakožto ekvivalentu nájemného za květen 2011 v částce 4 032 Kč, nájemného a zálohám na služby za období červen 2011 až srpen 2011 ve výši 5 651 Kč měsíčně, tj. 16 953 Kč, nájemného a zálohám na služby za období od září 2011 do prosince 2011 ve výši 5 656 Kč měsíčně, tj. 22 624 Kč, nájemného a zálohám na služby za období leden 212 ve výši 6 301 Kč. Dále žalobce po žalované požadoval úhradu nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2012 splatný dne 31. 7. 2013 ve výši 530 Kč. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena spolu s žalobou, ve stanovené lhůtě nesdělila, že s tímto postupem nesouhlasí. Proto bylo o věci rozhodnuto na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba- dům [adresa] – obč. vyb. Nájemní smlouvou ze dne 1. 9. 2009 přenechal žalobce paní [jméno] [příjmení], narozené dne 27. 3. 1936, do užívání byt [číslo] v [obec], [ulice] č. or. 9, ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] o velikosti 2+1 s příslušenstvím a balkonem. Nájemní smlouva byla sjednána dle jejího bodu 5. na dobu neurčitou. V bodě 9. nájemní smlouvy se nájemkyně zavázala platit za užívání předmětného bytu nájemné včetně záloh na služby, a to měsíčně nejpozději do poledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné na účet pronajímatele. Z rozúčtování služeb za období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 je patrné, že žalované byl vyúčtován nedoplatek za služby ve výši 530 Kč se splatností nejpozději do 31. 7. 2013. Z evidenčního listu platného od 1. 5. 2011 pro výpočet nájemného soud zjistil, že výše nájemného včetně započtených záloh za služby spojené s užíváním bytu činila 5 651 Kč. Z evidenčního listu platného od 1. 9. 2011 pro výpočet nájemného včetně započtených záloh za služby spojené s užíváním bytu soud zjistil, že výše nájemného činila 5 656 Kč. Z evidenčního listu platného od 1. 1. 2012 pro výpočet nájemného včetně započtených záloh za služby spojené s užíváním bytu soud zjistil, že výše nájemného činila 6 301 Kč. Z protokolu o převzetí bytu je zřejmé, že žalovaná předmětný byt odevzdala žalobci dne 31. 1. 2012. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 6. 2020 ve spojení s dokladem o doručení ze dne 3. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 50 440 Kč, která se skládá z ekvivalentu nájemného za květen 2011 v částce 4 032 Kč, nájemného a zálohám na služby za období červen 2011 až srpen 2011 ve výši 5 651 Kč měsíčně, tj. 16 953 Kč, nájemného a zálohám na služby za období od září 2011 do prosince 2011 ve výši 5 656 Kč měsíčně, tj. 22 624 Kč, nájemného a zálohám na služby za období leden 212 ve výši 6 301 Kč. Dále žalobce po žalované požadoval úhradu nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2012 splatný dne 31. 7. 2013 ve výši 530 Kč. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a nárok žalobce na zaplacení požadovaných částek nikterak nezpochybnila, proto soud vycházeje ze skutkového závěru, který vyplynul z listinných důkazů předložených žalobcem, žalobě v plném rozsahu vyhověl. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na projednávanou věc soud aplikoval ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalované vznikla povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení, resp. zaplatit ekvivalent sjednaného nájemného včetně plateb za služby spojené s užíváním bytu za požadované období. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno. Podle § 1970 o.z. má žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. z jednotlivých dlužných částek vždy ode dne následujícího po splatnosti nájemného až do zaplacení. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 018 Kč, odměny advokáta podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 3 140 Kč a paušální náhrady podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč, 21 % DPH ze základu 6 880 Kč v částce 1 444,80 Kč, celkem 10 342,80 Kč.