7 C 29/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 25. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25%, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 323,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 990 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a zaplacení částky 1 432 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 6. 2. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společnosti [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 6. 2. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit částku 9 840 Kč spolu s příslušenstvím dne 10. 3. 2021. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení, tak jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci 3. strany smlouvy a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 29. 3. 2021 byla mezi Zaplo a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 11 422 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 840 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 432 Kč, nesplacené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce požaduje i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 323,67 Kč za období od 11. 3. 2021 do 6. 9. 2021. Základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla jistina ve výši 8 000 Kč, dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 8. 9. 2021 z jistiny ve výši 8 000 Kč. Nad rámec shora uvedených nároků žalobce požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost splatit sjednanou částku, vznikla mu povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2021 s účinností ke dni 7. 9. 2021 ve výši 1 432 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 1 432 Kč počítanou ode dne následujícího pod dni splatnosti půjčky, tj. od 11. 3. 2021 z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč do 6. 9. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Podle § 2 odst. 1. Občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3. Občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 243/2005, dále např. sp. značka 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy ze dne 29. 3. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že [právnická osoba] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupilo žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující občanského zákoníku. Z důkazu smlouva o úvěru [číslo] ze dne 6. 2. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu ve smyslu ustanovení § 2395 Občanského zákoníku [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit společnosti [právnická osoba] do 10. 3. 2021 částku 9 840 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 279,83%, RPSN dokonce 1141,2% ročně. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 6. 2. 2021 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1 Občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 Občanského zákoníku, je vyloučeno. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěru, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 1141,2% ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,34% ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. značka 33 Odo 234/2005, by bylo možné tolerovat maximální navýšení 28,02% ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci C. [číslo]). Pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou úvěrovou smlouvu, absolutně neplatnými soud musel shledat i ujednání o povinnosti žalovaného hradit různé smluvní pokuty, sankce za prodlení. Soud tak žalobě vyhověl pouze z části, ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku a následující z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku 8 000 Kč, když žalovaný na poskytnutou částku ničeho neuhradil. Soud dále žalobě vyhověl v části, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 8 000 Kč, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2021. Upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne 15. 9. 2021, následujícího dne, tj. 16. 9. 2021 se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit okamžitě, tj. do 17. 9. 2021, od 18. 9. 2021 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle zákona o soudních poplatcích Zak. [číslo] Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení. Dle položky 1. a za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč, dle položky 2.1 a za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 400 Kč. Podle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, vyměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal, vyměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč, je tak povinen doplatit České repub