7 C 30/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 3 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná cestovala ve dnech 1. 10. 2020 a 15. 1. 2020 vozidly městské hromadné dopravy na žalobcem provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázala platným jízdním dokladem. Je tedy povinna zaplatit žalobci jízdné ve výši 2× 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2× 1 500 Kč, celkem tedy částku 3 040 Kč a úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne 1. 10. 2020 v čase 13:30 trolejbusovou linkou [číslo] dne 15. 1. 2020 v čase 8:35 trolejbusovou linkou [číslo] přičemž v obou těchto případech tak činila bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinna zaplatit žalobci jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 3 040 Kč. Žalobce rovněž prokázal, že dne 19. 8. 2021 byla žalované zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 600 Kč.