7 C 302/2021-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 4. 11. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, dále zaplacení smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 900 Kč a částky 3 204 Kč. 2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že poskytl žalovanému dne 16. 8. 2021 na základě jeho žádosti ze dne 4. 8. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, splatný původně dne 18. 9. 2021. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobci poplatek, jehož výše je specifikována v žalobním petitu. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, neučinil tak ani po řadě urgencí a upomínek ze strany žalobce. Před poskytnutím úvěru žalovaného žalobce posoudil dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí, v souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaný na úhradu úvěru neuhradil ničeho. Žalobce odeslal žalovanému dvě upomínky k úhradě. Za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému naúčtována náhrada vynaložených nákladů s nimi spojených vypočtena částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byl žalobce nucen předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za to byla dlužníkovi naúčtována dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit dlužnou částku společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 5. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Z důkazu„ smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 16. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobce jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný, uzavřeli smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě uzavřené smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku 3 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 39 % ročně a dále jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, který je splatný společně s jistinou úvěru a úrokem, a to ve lhůtě 30 dnů. RPSN smlouvy o úvěru činilo 1916 % ročně. 11. Uzavřenou úvěrovou smlouvu ze dne 16. 8. 2021 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného vyplývá, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 1916 % ročně, přičemž v době uzavření smlouvy činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 7,48 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 22,44 % ročně. Je navíc nerozhodné, jakou část navýšení žalobce účelově zahrnul do poplatků a jaké navýšení nazval obchodním úrokem. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Pokud soud považoval za absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu, shledal za absolutně neplatná i další ujednání smlouvy ohledně smluvních pokut. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku a násl. Žalobce žalovanému poskytl částku 3 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, soud tak žalovanému uložil uhradit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč. Žalobci bylo dále vyhověno, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 3 000 Kč, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku, která byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne 11. 10. 2021. Následujícího dne, tj. 12. 10. 2021, se upomínka již mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit okamžitě, tj. do 13. 10. 2021. Dne 14. 10. 2021 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč soud rozhodl na základě zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení, položka 1 bod 1 písm. a) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2 bod 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 400 Kč. Dle položky 2 bod 2, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 13. Soud platební rozkaz nevydal, žalobci tak doměřil soudní poplatek do výše položky 1. Žalobce prozatím uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč. Je tak povinen doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.