7 C 315/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná cestovala dne 29. 9. 2020 veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobce, aniž se na výzvu pověřené osoby mohla prokázat platnou jízdenkou. Žalobce tedy po ní požaduje jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč včetně úroku z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala po [obec] dne 29. 9. 2020 trolejbusem linky [číslo] bez platného jízdního dokladu. Vznikla jí tak povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč spolu s přirážkou 1 500 Kč stanovenou smluvními přepravními podmínkami. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající částce 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) byl posuzován ve smyslu ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce 1 200 Kč, kdy náklady jsou tvořeny soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč.