7 C 319/2021-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 19. 11. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 041,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 925,57 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 3 750 Kč. 2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný dne 29. 11. 2019 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o úvěru č. B0001970711209623. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 500 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 190,75 Kč, smluvní úrok ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru, k tomu viz tabulka na první resp. druhé straně smlouvy o úvěru. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku uvedenou na první resp. druhé straně smlouvy o úvěru, se splatností do 1. 1. 2020. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru neplnil, do sjednané doby splatnosti řádně ničeho neuhradil. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 27. 7. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 25 429,56 Kč. Skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 500 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 190,75 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 4 380,82 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 253,99 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 354 Kč. Žalobce dále požaduje i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Žalobce je dále oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy o úvěru. Na žalobce byla postoupena pohledávka evidovaná za dlužníkem – smluvní pokuta ve výši 3 750 Kč Smluvní pokuta je v souladu s ust. § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 5. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005, dále např. spis. značka 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 bylo zjištěno, že postupitel, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 27. 7. 2021. 11. Z důkazu Smlouva o úvěru č. B0001970711209623 ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dle ust. § 1879 občanského zákoníku. Úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalovanému jako úvěrovanému poskytnout částku 7 500 Kč s tím, že datum poskytnutí úvěru byl stanoven na 2. 12. 2019, datum splatnosti poskytnutého úvěru na 1. 1. 2020. Žalovaný se zavázal úvěrujícímu vrátit částku 10 718,41 Kč, přičemž RPSN smlouvy o úvěru činí 9202,60 % ročně. 12. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplynulo, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného vyplývá, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 9202,60 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 11,25 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možno tolerovat maximální navýšení 33,75 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou úvěrovou smlouvu, neplatným soud shledal i ujednání právního předchůdce žalobce a žalovaného o povinnosti hradit sankce. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 7 500 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud tak žalovanému uložil zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 7 500 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno, pokud žalobce v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku požadoval úrok z prodlení. Úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 7 500 Kč byl přiznán v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky, která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno poštovnímu úřadu k přepravě dne 29. 7. 2021. Následujícího dne, tj. 30. 7. 2021 se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit okamžitě, tj. do 31. 7. 2021. Od 1. 8. 2021 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení, kdy dle položky 1 bod 1 písm. a) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2 bod 1 písm. b) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 10 000 Kč do 20 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 800 Kč. Dle položky 2 bod 2, pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 14. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci soudní poplatek do výše dle položky 1. Částku 200 Kč je ža