7 C 32/2022-46 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 19. 1. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky 23 485,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 9. 2021 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi [právnická osoba] [příjmení] p.I.c., [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 31 285,96 Kč. Tento úvěr měl být splacený nejpozději dne 22. 9. 2021. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 21. 10. 2021. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb činí 23 485,96 Kč splatných nejpozději dne 22. 1. 2021. Žalovaný se k žalobce nevyjádřil. O žalobce soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi [právnická osoba] [příjmení] p.I.c., sídlem [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta, bylo zjištěno, že [právnická osoba] [příjmení] p.I.c. pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku a násl. Postoupení pohledávky bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno přípisem ze dne 21. 10. 2021. Z důkazu rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 9. 2016, dále ze standartní evropské informace o spotřebitelském úvěru [právnická osoba] [příjmení] soud zjistil, že [právnická osoba] [příjmení] p.I.c. jako úvěrující (věřitel), žalovaný jako úvěrovaný (klient) uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, přičemž úvěrující se zavázal úvěrovanému poskytnout revolvingový úvěr na kreditním účtu, přičemž maximální úvěrový rámec činí 35 000 Kč, výpůjční úroková sazba činí 0,2833 % denně, RPSN činí 469,7 %, termín splatnosti splátky je stanoven na 22. 9. 2016, poplatek za čerpání úvěru činí 225 Kč. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 7. 9. 2016 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti aplikace, dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 469,7 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 11,50 % ročně (dle statistiky ČNB) průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 34,5 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 7. 9. 2016 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu, shledal neplatnými další ujednání jako např. povinnost žalovaného hradit smluvní pokuty dle článku III uzavřené smlouvy. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku a následující. Z důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že od počátku trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal částku 61 050 Kč, uhradil celkem 129 984,66 Kč. Žalovaný tedy uhradil více, než byl povinen. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl, když žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce neobohatil. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, mel-li ve věci plný úspěch přiznal soud náhradu nákladů potřebných účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek, soud rozhodl na základě zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. sazebník poplatků. Dle položky 1. b) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí soudní poplatek 5 % z této částky. Podle položky 2.1 c) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč, činí soudní poplatek 4 % z této částky. Podle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 940 Kč, soud však elektronický platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1, a to ve výši 235 Kč Částku 235 Kč je žalobce povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.