7 C 324/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 160 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný využil dne 22. 7. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] hl. n., čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného dle Tarifu Českých drah pro přepravu cestujících a zavazadel v částce 160 Kč. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 na spol. [právnická osoba], reg. [číslo] (dále jen„ přechodný věřitel“), která pohledávku postoupila dne 27. 2. 2020 na žalobce. Žalovaný je tedy povinen zaplatit jízdné ve výši 160 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 160 Kč, a úrok z prodlení žalobci. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou přechodnému věřiteli, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Následně přechodný věřitel Pangea Minerals Development Limited, reg. [číslo] sídlem [adresa], [právnická osoba] 0RE, Spojené království [příjmení] [jméno] a severního Irska, postoupil žalovanou pohledávku žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 27. 2. 2020. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne 22. 7. 2019 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] hl. n. bez platné jízdenky. Z tohoto důvodu je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobci jízdné 160 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 000 Kč, celkem tedy 1 160 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. „o.z.“, přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě vyhověno. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobce prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč tj. 189 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč.