7 C 356/2021-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 7 410 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 3. 2017 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel dopisem ze dne 29. 11. 2019, který dle podacího lístku byl odeslán žalované dne 13. 12. 2019, splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávek. 4. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku 10 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením o 7 400 Kč (úrok 1 400 Kč, hotovostní inkaso 4 000 Kč, poplatek 2 000 Kč) v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila na úvěr celkem pouze 9 990 Kč Vedle závazků ze shora uvedené smlouvy, tj. neuhrazené jistiny, poplatků a smluvních úroků žalobce uplatňoval také nárok zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni následujícímu po postoupení pohledávek a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalované byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne 30. 4. 2020, odeslaná žalované dne 1. 5. 2020. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Smlouvu o úvěru [číslo] soud považuje za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. březnu 2017, dle statistiky ČNB (tabulka B [číslo]) činila roční procentuální sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pro úvěry a půjčky se splatností od jednoho roku do pěti let 9,05 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, což odpovídá 27,15 % p.a. Je sice pravdou, že smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 23,72 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smluvních podmínkách je dále mj. stanoveno, že výše RPSN činí 195 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnutých částek, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřené smlouvy jako na smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť obcházejí zákon, když svou podstatou směřují k navýšení odměny za poskytnutý úvěr, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měla žalovaná uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu 74 %. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvách o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Soud tedy shora uvedenou smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. a z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobci částku 10 Kč, která odpovídá rozdílu žalobcem poskytnuté a žalovanou zaplacené jistiny (10 000 Kč – 9 990 Kč). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 žalované doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne 13. 12. 2019, tj. 18. 12. 2019. V oznámení byla stanovena lhůta 10 dnů k úhradě od doručení, žalovaná se tak dostala do prodlení až dne 30. 12. 2019 a v této souvislosti byl žalobci přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši požadované žalobcem 8,50 % ročně. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnými samotné smlouvy o úvěru, neplatnými musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit poplatky a obchodní úroky. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.