7 C 357/2021-23 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 22. 12. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 57 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 840 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10%, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 926,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 616 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 632,16 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 20. 2. 2019 žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných ve splátkách. Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který si žalovaná zavázala splatit formou 35 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 2 979,72 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 54 292,65 Kč, celkem se tak žalovaná zavázala [právnická osoba] uhradit částku 104 292,65 Kč. Dne 22. 11. 2019 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technickým dodatkem smlouvy ze dne 20. 2. 2019. Na základě dodatku byl předchozí závazek na základě dohody smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila 59 311,50 Kč. Žalovaná se jistinu zavázala splatit formou 35 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 3 423,15 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 60 497,90 Kč Celkem se tak zavázala Zaplo uhradit částku 119 809,40 Kč, nejpozději ke dni 20. 10. 2020. Žalovaná sjednaný rozpis měsíčních splátek úvěru nehradila adekvátně a včas, proto [právnická osoba] úvěr ke dni 22. 5. 2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 87 344 Kč a skládala se z: -) nesplacené jistiny ve výši 57 840 Kč -) nesplaceného úroku ve výši 7 466 Kč -) nesplacené smluvní pokuty ve výši 21 888 Kč -) neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč Nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky žalobce požaduje i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 926,62 Kč po revizním přepočtu za období od prvního dne prodlení po dni znesplatnění úvěru, tj. od dne 23. 5. 2020 do 1. 6. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupena jistina pohledávky ve výši 57 840 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15. 6. 2021 z jistiny ve výši 57 840 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč Náklady představuje odchozí dopis ve výši 39 Kč, odchozí dopis doporučeně ve výši 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč. S ohledem na to, že žalovaná porušila svoji povinnost splatit částku sjednanou v dodatku řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení, tak jak je uvedeno v dodatku ve 3. odstavci textu pod rozpisem měsíčních splátek. Smluvní pokuta je požadována od 1. dne prodlení, tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, a to ve výši 21 888 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 21 632,16 Kč, počítané od následujícího dne po dni zesplatnění úvěru, tj. 23. 5. 2020 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 57 840 Kč do 1. 6. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě provedených listinných důkazů, když účastníci se práva účasti na jednání vzdali. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci s účinností ke dni 14. 6. 2021 v souladu s ustanovením § 1879 a následující občanského zákoníku. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Z důkazu smlouva o úvěru ze dne 20. 2. 2019 [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku a následující, uzavřeli smlouvu na základě, ve které se společnost [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 35 měsíčních splátkách ve výši 2 979,79 Kč, celkem se zavázala věřiteli uhradit částku 104 292,65 Kč, RPSN činilo 75,70%. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 22. 11. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná o smlouvu ze dne 20. 2. 2019 změnily tak, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalované poskytnout jistinu úvěru ve výši 59 311,50 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 35 měsíčních splátkách ve výši 3 422,30 Kč, tedy celkem se žalovaná zavázala uhradit 119 809,40 Kč RPSN smlouvy činí 71,5% ročně. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 20. 2. 2019, změněnou dodatkem ze dne 22. 11. 2019 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti aplikace dle ustanovení § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absenci zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení (ke dni 20. 2. 2019 ve výši 75,70% ročně, ke dni 22. 11. 2019 71,5 ročně), a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,38% ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 do 5 roků k datu 20. 2. 2019) a ve výši 8,42% ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 do 5 roků k datu 22. 11. 2019). Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz