7 C 358/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 6. 7. 2007, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne 6. 1. 2021, který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne 1. 2. 2021, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o půjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 2 695 Kč, celkem tedy 7 695 Kč ve 27 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 3 200 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 1 800 Kč (5 000 Kč – 3 200 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2021, odeslaná žalovanému dne 30. 7. 2021. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o půjčce, tj. v červenci 2007 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností do jednoho roku pro potřeby domácnosti 11,95 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 35,85 %. Navýšení půjčky 5 000 Kč o 2 695 Kč (při délce zápůjční doby 27 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 35,85 % ročně přesahuje téměř dvojnásobně. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal částku 5 000 Kč, uhradil celkem 3 200 Kč. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 15. 2. 2021 až do zaplacení, když žalobce zaslal žalovanému dne 1. 2. 2021 oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne 4. 2. 2021, žalovaný se dostal do prodlení uplynutím desátého dne od tohoto data s ohledem na lhůtu k plnění stanovenou v oznámení o postoupení pohledávky, tj. dne 15. 2. 2021. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.