7 C 37/2022-50 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 10 023 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 658,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 158,74 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 7 926,10 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 20,98 % p.a. z částky 7 926,10 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] a žalovaným došlo dne 2. 10. 2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO] společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 728 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2400 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 215 Kč, celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 301 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 7. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 2 920 Kč, z toho na jistinu 73,90 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 728 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 510 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 558,10 Kč, na poplatek za životní pojištění 50 Kč Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 1. 2016. Vhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 29. 7. 2016 řádně, v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 926,10 Kč od 30. 7. 2016 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednaným v článku 1.2 podmínek. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným 10 023 Kč, skládala se z dlužné jistiny ve výši 7 926,10 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 90 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 841,90 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 165 Kč. Příslušenství potom tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky k datu sepisu žaloby, nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 10 023 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 926,10 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 996,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 658, 46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 158,74 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 926,10 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 926,10 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně, počítaný z dlužný jistiny ve výši 7 926,10 Kč od 30. 7. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019, ke kapitalizovanému úroku z prodlení žalobce uvádí, že se jedná zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 926,10 Kč od 6. 8. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný upomenut k úhradě dlužné částky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 2 odst. 1. Občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3. Občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 10. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Z důkazu smlouva o zápůjčce ze dne 2. 10. 2015 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ], [IČO] jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2390 Občanského zákoníku a násl. smlouvu o zápůjčce, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce uhradit celkem částku 12 943 Kč v 43 týdenních splátkách po 301 Kč, navýšení se sestávalo z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úroku ve výši 728 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 240 Kč a pojištění ve výši 215 Kč RPSN smlouvy o zápůjčce činí 91,66 % ročně. 11. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 2. 10. 2015 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o zápůjčce se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. Občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 Občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček, či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 91,66 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,90 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 23,70 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uz