7 C 39/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobce tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku. Tento byl žalovaný povinen platit z pozice držitele televizního přijímače, přičemž povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence splnil žalovaný dnem 3. 10. 2016. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v říjnu roku 2016 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 1 620 Kč. Žalovaný přesto dlužné televizní poplatky neuhradil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhá zaplacení celkem částky 1 620 Kč, přičemž dluh žalovaného žalobce specifikoval jako rok: 2021, měsíc: 01 a předpis poplatku: 1 620 Kč. 4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od října 2016 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Z přehledu nezaplacených předpisů jako přílohy předžalobní upomínky ze dne 1. 10. 2021 plyne, že splatnost dluhu ve výši 1 620 Kč nastala dne 15. 1. 2021 [ulice] výše televizního poplatku je stanovena ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. Žalobce má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku 122,3 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku s ohledem na nepřípustnost odvolání vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 620 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.