7 C 93/2022-43 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru uzavřenou dne 7. 8. 2018 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdce žalobce“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 69 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit s úrokem 23,99 % ročně a sjednanými poplatky. Povinná výše minimální splátky činila 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků. Právní předchůdce žalobce svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši splnil, avšak žalovaný úvěr nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce přistoupil k zesplatnění celé dlužné částky ke dni 4. 12. 2019. Žalobce je nositelem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2020. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a o.s.ř. žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalobcem (I- [právnická osoba]) dne 20. 3. 2020 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvu o postoupení, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru. [příjmení] o postoupení pohledávky žalovaného informovala ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne 24. 4. 2020. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobce je v projednávané věci aktivně legitimován. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 12. 10. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. [bankovní účet], poskytovat mu přímé bankovnictví a vydat žalovanému debetní kartu Debit MasterCard Standard. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Easy [číslo] ze dne 7. 8. 2018 je zřejmé, že žalovaný požádal společnost [právnická osoba] o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 69 000 Kč s úrokovou sazbou 23,99 % ročně a RPSN 26,72 %, kdy celkem měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatit 77 966,26 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že klient vyčerpal úvěrový limit (spotřebitelský úvěr) okamžitě v plné výši formou bezhotovostní transakce, přičemž úvěr byl sjednán na dobu 1 roku a jistina měla být splácena ve stejných měsíčních platbách dle tabulky splátkového kalendáře ve smlouvě, ze které je zřejmé, že žalovaný se zavázal každý měsíc zaplatit bance na jistinu 5 750 Kč s úrokem ve sjednané výši vždy z aktuální dlužné částky. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty se podává, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 29. 11. 2019 celkem - 67 262,76 Kč. Právní předchůdce žalobce s ohledem na to, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, využil svého oprávnění vyplývajícího z článku XVI. 2. ii) všeobecných obchodních podmínek a dopisem ze dne 4. 12. 2019 žalovaného informoval o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni 28. 11. 2019 s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu ve výši 67 262,76 Kč. Žalovaný neuhradil ani poté žádnou částku. Smlouvu o vydání kreditní karty, která byla uzavřena 7. 8. 2018, soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o.z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Aktuální dlužná částka je představována neuhrazenou jistinou ve výši 64 116,61 Kč, poplatků souvisejících s úvěrem v částce 538 Kč, jak bylo uvedeno ve výpisu z úvěrového účtu, a kapitalizovaným 23,99 % smluvním úrokem 2 608,15 Kč od 5. 12. 2019 do 13. 3. 2020. Dále pak má žalobce nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 23,99 % z dlužné jistiny od 14. 3. 2020 do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za to, že žalobce doložil, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedených částek, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku žalobě zcela vyhověno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 2 587 Kč, náhradě právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 3 700 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.“) a dále navýšení o paušální náhradu výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za každý z poskytnutých úkonů právní služby, tj. celkem 900 Kč, a konečně navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 12 000 Kč, tj. 2 520 Kč Celkem na nákladech řízení bylo přiznáno 17 107 Kč Lhůta k zaplacení byla u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.