7 C 94/2022-37 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“) poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, uzavření smlouvy mezi žalovaným a původním věřitelem však žalobce není s to doložit. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Soud ve věci nařídil jednání na den 17. 6. 2022. Zástupce žalobce svou účast u jednání řádně a včas omluvil, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ačkoli předvolání mu bylo doručeno dne 26. 5. 2022 do vlastních rukou fikcí v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce, zástupce žalobce a žalovaného. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne 2. 2. 2021 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., jak je zřejmé z oznámení ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 2. 2021. Z dokladu nazvaného pohyby na účtech na č.l. 22 spisu ve spojení s potvrzením [právnická osoba] na č.l. 12 spisu doručeného soudu dne 22. 4. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a dne 19. 12. 2014 byla na tento účet žalovaného připsána platba ve výši 15 000 Kč. Fotokopií občanského průkazu na č.l. 23- 24 spisu žalobce doložil, že žalovaný dokládal původnímu věřiteli svou totožnost předložením občanského průkazu. Žalovaný však dle tvrzení žalobce neuhradil žalobci ani jeho právnímu předchůdci žádnou částku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 2. 2. 2021. V řízení pak žalovaný zůstal nečinný, k žalobě se nijak nevyjádřil, a tudíž nezpochybnil žádným způsobem nárok žalobce vyplývající ze žaloby. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitel poskytl žalobci bezhotovostně částku ve výši 15 000 Kč a jelikož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobci, který nabyl pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek, nevrátil žádnou částku, bezdůvodně se obohatil, a proto je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 13. 2. 2021 do zaplacení, když do prodlení s úhradou dluhu se žalovaný dostal dnem následujícím po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která byla odeslána žalované dne 2. 2. 2021. Podle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí za návrh na zahájení občanského soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2, odst. 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do 10 000 Kč, činí soudní poplatek 800 Kč. Podle položky 2, odst. 2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení a doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal s ohledem na výši poplatku, žalobkyni tak doměřil soudní poplatek ve výši 200 Kč ve výroku II. tohoto rozsudku. Náklady řízení celkem tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, doplatek soudního poplatku 200 Kč, odměna advokáta 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj. celkem tedy 2 452 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 AT, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.