7 C 97/2022-69 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu Smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] která je smlouvou o úvěru uzavřenou dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdce žalobce“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit s úrokem 12,90 % ročně a sjednanými poplatky. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 5 145 Kč. Právní předchůdce žalobce svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši splnil, avšak žalovaný úvěr nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce přistoupil k zesplatnění celé dlužné částky ke dni 28. 11. 2019. Žalobce je nositelem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2020. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a o.s.ř. žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalobcem (I- [právnická osoba]) dne 30. 1. 2020 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvu o postoupení, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru. [příjmení] o postoupení pohledávky žalovaného informovala ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne 11. 2. 2020. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobce je v projednávané věci aktivně legitimován. Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 9. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 12,90 % ročně a RPSN 13,83 %, kdy celkem měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatit 486 913 Kč, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 5 026 Kč (poslední splátka 4 927,78 Kč) vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě je uvedeno, že úvěr bude čerpán převodem na účet [bankovní účet]. Z akceptace návrhu Smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 9. 5. 2018 soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalovanému částku 300 000 Kč s tím, že první splátka bude splatná ke dni 20. 6. 2018 ve výši 4 515 Kč a každá další splátka pak ke každému 20. dni v měsíci po 5 145 Kč, a to prostřednictvím účtu [bankovní účet]. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 25. 11. 2019 celkem - 266 342,84 Kč. Právní předchůdce žalobce s ohledem na to, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, využil svého oprávnění vyplývajícího z článku XVI. 2. ii) všeobecných obchodních podmínek a dopisem ze dne 28. 11. 2019 žalovaného informoval o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni 28. 11. 2019 s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu ve výši 277 131, 63,76 Kč. Žalobou pak žalobce uplatnil částku 271 240,08 Kč, která sestává z dlužné jistiny úvěru 270 597,98 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru 5 796,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 94,69 Kč a dlužných poplatků 642,10 Kč. Žalovaný neuhradil ani poté žádnou částku. Smlouvu o [příjmení] půjčce, která byla uzavřena 9. 5. 2018, soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o.z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Aktuální dlužná částka je představována neuhrazenou jistinou ve výši 270 597,98 Kč, poplatků souvisejících s úvěrem v částce 642,10 Kč, jak bylo uvedeno ve výpisu z úvěrového účtu, a kapitalizovaným 12,90 % smluvním úrokem 5 796,86 Kč od 29. 11. 2019 do 15. 1. 2020. Dále pak má žalobce nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 12,90 % z dlužné jistiny od 16. 1. 2020 do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za to, že žalobce doložil, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedených částek, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku žalobě zcela vyhověno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 10 850 Kč, náhradě právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 9 420 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.“) a dále navýšení o paušální náhradu výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za každý z poskytnutých úkonů právní služby, tj. celkem 900 Kč, a konečně navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 29 160 Kč, tj. 6 124 Kč Celkem na nákladech řízení bylo přiznáno 46 134 Kč Lhůta k zaplacení byla u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.