8 C 163/2022-57 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném vrácení peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroky ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 000 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit úvěr s poplatkem v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na úvěr uhradil pouze částku 3 100 Kč, závazek z úvěru se tak stal splatným v celém rozsahu dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena žalobci. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 16 300 Kč a skládala se z jistiny 10 000 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 1 058,67 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek 3 241,33 Kč. Od postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho, ačkoliv byl o zaplacení upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání byla žalovanému spolu s žalobou doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu vedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud proto věc projednal na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o postoupení z [datum] uzavřené podle § 1879 občanského zákoníku mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobci pohledávku za žalovaným vymáhanou touto žalobou. Dopisem z [datum] žalobce doložil, že žalovaný byl informován o tom, že k postoupení pohledávek došlo. Žalobce je proto aktivně legitimován k podání žaloby. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] bylo doloženo, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku navýšenou o 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná do 7 dní od uzavření smlouvy. Poplatek v celkové výši 7 400 Kč tvořil poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč RPSN činí 195%. Žalovaný uhradil částku 3 100 Kč. Z výsledků řízení vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Šlo o smlouvu spotřebitelskou, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele a původní věřitel v postavení podnikatele. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvy soud shledal absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v listopadu 2017, činila dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 10,89 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 32,67 % RPSN však činí 195%. Navýšení je sice nazváno poplatkem, ten je účelově dále rozdělen na další poplatky a úrok, přitom však poplatky i úrok plní stejnou funkci. Soud tak uzavřené smlouvy o zápůjčkách považoval za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Nárokům z nich vyplývajícím nelze přiznat právní ochranu a je třeba je vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný uhradil celkem 3 100 Kč, žalovanému soud proto uložil zaplatit žalobci částku 6 900 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ust. § 573 O.Z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], lhůta k plnění byla v oznámení o postoupení stanovena na 10. den od obdržení, splatnost pohledávky tak nastala dne [datum] a dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl podle §142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci větší neúspěch než úspěch, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.