8 C 178/2022-23 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 52 153 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mu žalovaná uvedenou částku dluží za užívání bytu [číslo] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží v domě [číslo] na adrese [adresa žalované], a to za měsíce [anonymizováno] [rok] - [anonymizováno] [rok] žalovaná neuhradila žalobci nájemné a zálohy na služby a dále za období [datum] – [datum], kdy žalovaná byt užívala bez právního důvodu. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena spolu s žalobou, ve stanovené lhůtě nesdělila, že s tímto postupem nesouhlasí. Proto bylo o věci rozhodnuto na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, dle něhož nájemní smlouvou ze dne [datum] přenechal žalobce žalované do užívání byt ve smyslu ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdy se jednalo o byt [číslo] v [obec], [ulice], ve [anonymizováno] nadzemním podlaží. Nájemní smlouva byla sjednána dle jejího čl. VIII. bod 1. ve spojení s čl. X bodu 6 na dobu určitou do [datum] V článku V. bod 6. nájemní smlouvy se žalovaná zavázala platit za poskytnutý byt nájemné včetně záloh na služby, a to měsíčně n účet pronajímatele. V čl. V. bodu 2 bylo sjednáno nájemné ve výši 86,86 Kč za m2 podlahové plochy. V čl. V. bodu 5 smlouvy byla sjednána možnost navýšení nájemného vždy k 1. březnu každého kalendářního roku o roční míru inflace. Z protokolu o převzetí bytu je zřejmé, že žalovaná předmětný byt odevzdala žalobci dne [datum]. Z předpisů plateb za období od [datum] do [datum] ve spojení s nevyrovnanými předpisy ke dni [datum] a evidenčním listem pro výpočet nájemného platným od [datum], rozúčtování služeb za rok 2020 a prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná neuhradila předepsané nájemné za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 1 720 Kč a ve výši 2 790 Kč předepsané zálohy na služby, za [anonymizováno] [rok] činil nedoplatek na nájemném 3 870 Kč, za [anonymizováno] [rok] představoval nedoplatek na nájemném 3 870 Kč a na zálohách na služby za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok] částku 7 092 Kč měsíčně, tj. 21 276 Kč. Na nájemném a zálohách za [anonymizována dvě slova] [rok] je nedoplatek 6 988 Kč. Nedoplatek za vyúčtování služeb za rok 2020 činí 437 Kč a ekvivalent nájemného a záloh na služby za období od [datum] do [datum] byl žalované vyúčtován ve výši 6 988 Kč. (4 198 Kč nájemné a 2 790 Kč měsíční zálohy). Žalobce dále požaduje po žalované částku 4 214 Kč představující náhradu škody odpovídající žalobcem vynaložených nákladů na vyklizení bytu, které bylo provedeno p. [jméno] [příjmení] a které bylo vyúčtováno fakturou [číslo] se splatností do [datum], když žalovaná předmětný byt v období [datum] – [datum] užívala bez právního důvodu. Žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ohledně částky 26 871 Kč, představující dluh na nájemném za období od [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok] v celkové výši 18 064 Kč, dluh na zálohách na služby za období [anonymizováno] [rok] v celkové výši 8 370 Kč a nedoplatek na vyúčtování záloh za rok 2020 ve výši 437 Kč. Celkový dluh žalované tak představuje 52 153 Kč. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu, ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že jinak zanikl, musel by to prokázat. Uznáním dluhu přechází tak důkazní břemeno z věřitele na dlužníka v té výši, v jaké byl dluh uznán Dle ustanovení § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V projednávané věci došlo ke skončení nájmu ke dni [datum]. Žalované, která předmětný byt žalobce užívala i po skončení nájemního vztahu až do [datum], vznikla povinnost zaplatit žalobci sjednané nájemné za požadované období a dále nahradit žalobci škodu v souvislosti s vyklizením bytu. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno. Podle § 1970 o.z. má žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 087 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 3 220 Kč příprava a převzetí a písemné podání ve věci samé) a paušální náhrady podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč, 21 % DPH ze základu 7 040 Kč v částce 1 478,4 Kč, celkem 10 605,4 Kč.