8 C 191/2021-26 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 389 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 389 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10%. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 975 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, na dluh uhradila 3 322 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a byla ponížena jistina. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení částky v celkové výši 3 389 Kč. Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu, která byla opatřena doložkou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Soud má tak za to, že žalovaná s tímto postupem soudu souhlasí a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. Ze smlouvy o zápůjčce z [datum] uzavřené na webovém portálu žalobkyně elektronickými prostředky distančně na dálku s tím, že o zápůjčku vyplněním formuláře požádala žalovaná, došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 až 2394 OZ. Jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované 3 000 Kč (článek 1.1) bezhotovostním převodem na účet [bankovní účet] (článek 1.2) s tím, že tuto povinnost, jak plyne z výpisu z účtu žalobkyně [datum] splnila a částku poukázala na účet žalované. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná proti tomu zavázala vrátit poskytnuté prostředky do [datum] (článek 1.4), zaplatit poplatky za zapůjčení 975 Kč (článek 1.3). Ve smlouvě byla dohodnuta splatnost do [datum]. Dále bylo ve smlouvě uvedeno RPSN 2969% Součástí smlouvy bylo ujednání o tom, že pro případ prodlení zaplatí žalovaná další částky, které přirůstají k jistině (článek 2.3), a to v podobě zákonného úroku z prodlení (článek 2.3), smluvního poplatku 0,1 % denně, který je ve své podstatě smluvní pokutou ve smyslu § 2048 OZ a dále náklady spojené s vymáháním pohledávky za každou písemnou upomínku 500 Kč (článek 2.3). Žalobkyně doložila v souvislosti s tvrzením, že dluh nebyl zaplacen, upomínky zaslané žalované [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále doložila, že před podáním žaloby zástupkyně žalobkyně upomínala žalovanou [datum] prostřednictvím pošty. Z veřejně dostupné webové databáze [příjmení] [příjmení] je zřejmé, že referenční úroková sazba pro RPSN u korunových úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácnostem se splatností do jednoho roku v ČR k lednu 2020 činila 9,4 % ročně. Jedná se tedy o průměrnou RPSN, za které banky poskytovaly úvěry k okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud posuzoval nejprve, zdali sjednaná smlouva o zápůjčce je platná z hlediska dobrých mravů ve smyslu § 580 OZ a to s ohledem na výši částky, která byla poskytnuta a poměru k částkám, které byly za poskytnutí požadovány případně, jež byly požadovány v případě prodlení ze strany žalovaného, který byl v pozici spotřebitele. V této souvislosti soud přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR týkající se výše přípustné smluvní úrokové sazby (rozsudek sp. zn. 33 Odo 234/2005 a spl. zn. 21 Cdo 1484/2004), podle nichž nesmí sjednaná smluvní úroková sazba přesáhnout trojnásobek průměrné úrokové sazby poskytované bankami v daném období pro obdobný typ úvěru. V posuzované věci bylo poskytnuto 3 000 Kč na 30 dní se smluvním úrokem (nazvaným poplatek za zapůjčení) 975 Kč, což představuje roční poplatek 11 700 Kč z jistiny 3 000 Kč, tedy 390 % na smluvním úroku. Sjednaná odměna za zapůjčení je tedy více než desetinásobně vyšší než maximální přípustná výše smluvního úroku 28,2 % ve vazbě na průměrnou úrokovou sazbu 9,4 % RPSN (kt. je z povahy věci vyšší než sjednaný smluvní úrok). Již z těchto důvodů je možné považovat smlouvu o zápůjčce jako celek za absolutně neplatnou podle § 580 OZ. K těmto důvodům však přistupuje i skutečnost, že další ujednání, týkající se povinností žalovaného spotřebitele pro případ prodlení, jsou sjednána tak, že smlouva jako celek výrazně zasahuje ve smyslu judikatury Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11.12.2014 a I. ÚS 199/2011 z 26.1.2012 do nejen právní sféry žalované, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na žalovaného proti povinnostem žalobkyně. Tyto závěry lze dovodit z výše sjednané smluvní pokuty, jejichž procentní výše sice odpovídá stanovenému maximu dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005 s tím, že toto rozhodnutí se však dotýká toliko podnikatelských vztahů a ne vztahů spotřebitelských (tj. soudem posuzované věci), kde je nutno přihlížet ke zvýšené ochraně spotřebitele. Totéž platí i o jednorázově sjednaných poplatcích za upomínky, jejichž výše v poměru k poskytované částce je neadekvátní a neodpovídá ani obvyklým poplatkům, které jsou účtovány bankovními subjekty. Z těchto důvodů soud posuzoval smlouvu jako absolutně neplatnou a dospěl k závěru, že účastníci se mohou ve věci vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a § 2993 OZ tak, že si z neplatné smlouvy strany vrátí to, co si navzájem plnily. Jelikož bylo prokazatelně poskytnuto žalované 3 000 Kč a ta vrátila žalobkyni částku 3 322 Kč, žaloba byla zcela zamítnuta jako nedůvodná. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.