8 C 193/2022-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný cestoval dne ve dnech [datum] a [datum] veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnými jízdenkami. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 2 x 20 Kč přirážku ve výši 2 x 1 500 Kč, tj. celkem 3 040 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestovala plzeňskou městskou hromadnou dopravou, a to linkou [anonymizováno] [číslo] dne [datum] a linkou [anonymizováno] [číslo] dne [datum], v obou případech bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinen zaplatit jízdné ve výši 2 x 20 Kč spolu s přirážkou ve výši 2 x 1 500 Kč, v celkové výši 3 040 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající částce 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) byl posuzován ve smyslu ustanovení podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce 600 Kč, kdy náklady jsou tvořeny soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za 2 úkony po 100 Kč.