8 C 26/2021-39 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 59 824 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 59 824,06 Kč se splatností nejpozději ke dni [datum]. V době postoupení předmětné pohledávky mu zbývalo uhradit částku 59 824 Kč, z toho na jistině 44 372,26 Kč. Zbylou částku 15 451,74 Kč představuje smluvní úrok a náhrada účelně vynaložených nákladů. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěrový limit až do částky 80 000 Kč. Jak bylo prokázáno z potvrzení o provedení platby, původní věřitel zaslal na účet žalované dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 15 000 Kč, dne [datum] částku 1 650 Kč a dne [datum] částku 15 243 Kč, tj. celkem 41 803 Kč Měsíční sazba poskytnutého úvěru činila 10,45 % a RPSN 229,53 %. V případě prodlení se splácením kterékoliv částky se žalovaná zavázala hradit náklady vzniklé původnímu věřiteli částku 250 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Žalovaná dosud uhradila celkem 13 837 Kč. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červnu 2019 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti 16,16 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 48,48 %. V daném případě však úroková sazba činila 10,45 % měsíčně, což znamená 125,4 % ročně a RPSN činilo 229,53 %. Z výše uvedeného, je tak zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 27 966 Kč (nezaplacená jistina) společně s příslušným zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 597,50 Kč v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.