8 C 272/2021-40 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2 046 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný využil dne [datum] ([anonymizováno] [číslo]) a [datum] ([anonymizováno] [číslo]) přepravních služeb společnosti [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“) mezi stanicemi [obec] [část obce] a zastávkami [obec] [anonymizováno] a [obec] [část obce], aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného 29 Kč a 17 Kč. Z důvodu využití přepravních služeb původního věřitele bez platné jízdenky vznikla žalovanému povinnost uhradit přirážku ve výši 2x 1 000 Kč a úroky z prodlení. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] mezi společnostmi [právnická osoba] a [anonymizována čtyři slova] uzavřené dne [datum], který pohledávku následně postoupil dne [datum] a [datum] na žalobkyni. Jednání konané dne [datum] proběhlo v nepřítomnosti účastníků, zást. žalobce se omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud pak jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když bylo zjištěno, že pohledávka byla na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena přechodnému věřiteli, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Následně přechodný věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum]. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a dne [datum] [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec] [část obce], bez platných jízdenek. Z tohoto důvodu je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 2 046 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Podle položky [číslo] bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň-sever a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokátky žalobce podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21% z odměny a režijního paušálu ve výši 189 Kč, tj. celkem 2 089 Kč.