8 C 279/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 35.000 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 35.000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 220,07 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 8.593 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná distančně se spol. [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit s jistinou úvěru i smluvní kapitalizovaný úrok 31.800,28 Kč, celkem 66 800,28 Kč ve 23 pravidelných měsíčních splátkách 2.904,36 Kč, splatných k 10. dni příslušného měsíce. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas a věřitel využil svého práva zaslal jí předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne [datum] byla mezi spol. [právnická osoba] a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, na jejímž základě pak došlo k uzavírání dílčích smluv o postupování pohledávek, včetně žalované pohledávky. Žalovaná dluží celkem 44 036 Kč sestávající z jistiny 35.000 Kč, úroku 8.443 Kč, smluvní pokuty výši 443 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 220,07 Kč (od 1. dne prodlení po dni zesplatnění úvěru [datum] do [datum], z jistiny 35.000 Kč) a zákonného úroku z prodlení od [datum] z jistiny 35 000 Kč do zaplacení a konečně náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího archu. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 35.000 Kč, což učinil dne [datum] na účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků 74. 79% (úroky však odpovídají s ohledem na absenci poplatků sazbě RPSN 106,6%), celkem 66.800,28 Kč ve 23 pravidelných měsíčních splátkách 2.904,36 Kč, splatných k 10. dni příslušného měsíce, RPSN činilo 106,6%. Pro případ prodlení se zaplacením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. R 52/2005 ve vztahu k trestnému činu lichvy stanovila, že k takovému trestnému činu dojde v případě, že poskytnuté plnění ze strany věřitele je v hrubém nepoměru k protiplnění požadovaného po dlužníku, např. při úroku přesahujícím 70% jistiny. Současně je třeba přihlížet k závěrům plynoucím z rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4084/12 z [datum] a I. ÚS 199/11 z [datum] o tom, že soudní ochrany se nemá dostat subjektů, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy v důsledku hrubě nerovnovážného smluvního postavení v neprospěch spotřebitele, zasahují nejen do právní sféry, ale i osobní. V tomto směru je třeba nahlížet na smluvní ujednání jako na celek a případně učinit závěr o neplatnosti smlouvy jako takové, a nutnosti vypořádání závazků podle pravidel bezdůvodného obohacení dle § 2991 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ([příjmení]). Žalovaná je tedy povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru 15.000 Kč, od které nebylo odečteno žádné plnění, neboť z obsahu spisu nebylo patrné, že by žalovaná něčeho uhradila. Jistina úvěru byla žalobci přiznána se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Ve zbytku žalovaného nároku byla žaloba zamítnuta, když zbývající nároky se odvíjí od neplatně sjednané smlouvy. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 355 Kč v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, když nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1.418 Kč a jeho výše činí1. 713 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy zčásti úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.370,60 Kč představujících 60 % jeho nákladů řízení, jako rozdíl úspěchu v řízení 80% a neúspěchu 20 % Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1.773 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 500 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % v částce 378 Kč, tj. celkem tedy 3.951 Kč, z toho žalobkyni náleží poměrná část náhrady nákladů ve výši 2.370,60 Kč.