8 C 28/2022-24 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 6 747,67 Kč s příslušenstvím proti žalovanému s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o účtu [číslo] na základě které mu byl zřízen sporožirový účet. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které mu byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit právnímu předchůdci žalobkyně roční úrok z čerpaného kontokorentu, který ke dni vzniku debetního zůstatku představoval výši 18,90 % ročně, a dále ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu podle platného sazebníku právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, kteréžto překročení je považováno za tzv. nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný ani přes upomínání nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek, čímž závažně porušil smlouvu o úvěru, a proto právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil úrok z úvěru 76,13 Kč a úrok z prodlení 30,73 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl posléze úročen úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným, která je předmětem této žaloby, byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení, tj. ke dni [datum] činila pohledávka za žalovaným částku 8 495,97 Kč a nadále byla úročena úrokem z kontokorentu a úrokem z prodlení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne [datum]. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet do dne postoupení nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Ani za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 747,64 Kč, úroků z prodlení ve výši 714,80 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 1 033,53 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 18,90 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 747,64 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p.a. z částky ve výši 6 747,64 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, zatímco žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od [datum] coby dni úhrady za dávku postupovaných pohledávek dle Dohody o úplatě ze dne [datum] ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem odeslaným dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva o finančních službách (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl právním předchůdcem žalobkyně pro žalovaného veden účet č. [bankovní účet] v českých korunách, žalovanému byla dle přílohy ke smlouvě vydána debetní karta a byl nastaven limit pro výběr hotovosti, plateb u obchodníků a plateb na internetu na den; tedy byla uzavřena smlouva o účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. o.z. Smluvní vztah se kromě smlouvy řídil také všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a ceníkem [právnická osoba] Dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěru v celkové výši 5 000 Kč na dobu 1 roku s úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně a RPSN 21,16 %, tedy byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. Čl. 3 odst. 3.1 písm. c) smlouvy o úvěru bylo ujednáno, že úroky z úvěru budou placeny vždy poslední den každého kalendářního měsíce tak, že budou odečteny z kladného zůstatku na účtu a pokud to nebude možné, budou přičteny k jistině úvěru a stanou se její součástí. Dále bylo ujednáno, že vznikne-li tím nepovolená výše záporného zůstatku na účtu, bude částka úročena stejným způsobem jako jistina úvěru a zároveň sankční úrokovou sazbou dle ceníku. Jelikož na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ani přes upomínky a výzvy právního předchůdce žalobkyně nevyrovnal, byla pohledávka ve výši 6 858,97 Kč sestávající z nepovoleného přečerpání ve výši 6 747,64 Kč a řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 111,33 Kč převedena k datu [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet]. Převedení dle věty předchozí spolu s výzvou k vyrovnání dlužné částky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Pohledávka ke dni postoupení, tj. ke dni [datum] představovala celkem částku 8 495,97 Kč sestávající z jistiny ve výši 6 747,64 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 033,53 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 714,80 Kč, jak plyne ze sestavy č. [anonymizováno] k úvěru [číslo]. Nárok na zákonný úrok z prodlení svědčí žalobkyni podle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nárok na smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně plyne z čl. 1 odst. 1.2 písm. c) ve spojení s čl. 4 smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně doložila, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedených částek spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení žalobě zcela vyhověno. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 747,64 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na [webová adresa]). Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud označil jako formulářovou žalobu návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření však bude totožný s drobnými odchylkami. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. Žalobkyně podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti s tím, že jednotlivé žaloby se odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. 6. Podle § 160 o