8 C 310/2021-50 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2 069 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný využil dne [datum] ([anonymizováno] [číslo]) přepravních služeb společnosti [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“) mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec], a dne [datum] ([anonymizována dvě slova]) mezi stanicemi [obec] a [obec] [anonymizováno], aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného 29 Kč a 40 Kč. Z důvodu využití přepravních služeb původního věřitele bez platné jízdenky vznikla žalovanému povinnost uhradit přirážku ve výši 2x 1 000 Kč a úroky z prodlení. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] mezi společnostmi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] uzavřené dne [datum], který pohledávku následně postoupil dne [datum] a dne [datum] na žalobkyni. Jednání konané dne [datum] proběhlo v nepřítomnosti účastníků, zást. žalobce se omluvil, žalovaná se nedostavila bez omluvy, soud pak jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když bylo zjištěno, že pohledávka byla na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena přechodnému věřiteli, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) pohledávka vyplývající z jízdy žalované dne [datum]. Následně přechodný věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V případě nároku přepravce vyplývajícího z jízdy dne [datum] však žalobce ani po výzvě soudu z [datum] nepředložil postupní smlouvu a především její přílohu, ve které by postoupení právě tohoto nároku za žalovanou bylo specifikované. Žalobce předložil seznamy pohledávek, avšak ty se týkaly pouze jízdy žalované [anonymizována dvě slova] dne [datum] a [datum]. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec], bez platné jízdenky. Z tohoto důvodu je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 1 029 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě v ohledně nároku 1 29 Kč s příslušenstvím vyhověno. Ve zbytku nároku pak byla žaloba zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace žalobce, kdy nepřítomný žalobce nedoložil postoupení pohledávky týkající se jízdy žalované dne [datum] ([anonymizována dvě slova]) bez platné jízdenky při kontrole mezi stanicemi [obec] a [obec] [anonymizováno] Žalobkyně byla dle § 142 odst. 2 o.s.ř. procesně úspěšná v polovině svého nároku a žádnému z účastníků tak nevzniklo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení.