8 C 53/2022-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 1 026 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná nastoupila dne [datum] do [anonymizována dvě slova] [číslo] směr [obec] [část obce], čímž v souladu s ust. bodu 5. kapitoly I. Smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu účinných od dne [datum] uzavřela s ČD přepravní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byla povinna zaplatit za přepravu cenu ve výši 26 Kč (jízdné) stanovenou dle platného Tarifu pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel účinného od dne [datum] (dále též jen„ Tarif“). Protože se žalovaná na výzvu pověřeného zaměstnance neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. Smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní dopravu, byla žalovaná vyzvána, aby zaplatila jízdné ve výši 26 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného Tarifu. Spol. [právnická osoba] předmětnou pohledávku postoupila na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spol. [právnická osoba] Žalovaná je tedy povinna zaplatit jízdné ve výši 26 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 026 Kč a úrok z prodlení žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou i žalobkyni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. [právnická osoba], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] předaným k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z poštovního podacího archu. 4. Po provedeném dokazování, a to z listinných důkazů předložených žalobkyní, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne [datum] cestovala ve [anonymizována tři slova] [číslo] ve směru [obec] [část obce] bez platného jízdního dokladu. O tom bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO, v němž bylo stanoveno jízdné ve výši 26 Kč a přirážka ve výši 1 000 Kč. Potvrzení žalovaná podepsala. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou spojenou s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] předanou k poštovní přepravě téhož dne. 5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 o.z. Žalované tak vzniklo právo, aby ji původní věřitel přepravil do místa určení a současně povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3 a 4 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Jízdné bylo stanoveno ve výši 26 Kč. Protože žalovaná porušila svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo původnímu věřiteli oprávnění požadovat po žalované částku 1 000 Kč podle Ceníku 6 (ceník přirážek a smluvních poplatků) jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Pohledávka byla v souladu s ust. § 1879 o.z. postoupena žalobkyni. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě vyhověno. 6. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. 7. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč. 8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.