8 C 61/2021-35 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 559,62 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 21 559,62 Kč se splatností nejpozději ke dni [datum]. V době postoupení předmětné pohledávky mu zbývalo uhradit částku 21 559,62 Kč, z toho na jistině 13 000 Kč. Zbylou částku 8 559, 692 Kč představuje smluvní úrok a náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. K jednání nařízenému na den [datum] se nikdo z účastníků řízení nedostavil, soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěrový limit až do částky 80 000 Kč. Jak bylo prokázáno z potvrzení o provedení platby, původní věřitel zaslal na účet žalovaného dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč Měsíční sazba poskytnutého úvěru činila 10,50 % a RPSN 231,39 %. V případě prodlení se splácením kterékoliv částky se žalovaný zavázal hradit náklady vzniklé původnímu věřiteli částku 250 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červnu 2020 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti 15,85 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 47,55 %. V daném případě však úroková sazba činila 10,50 % měsíčně, což znamená 126 % ročně a RPSN činilo 231,39 %. Z výše uvedeného, je tak zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč (nezaplacená jistina) společně s příslušným zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 60%, z 40% byla neúspěšná, žalobkyni tak náleží 20% nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 078 Kč a odměna advokáta 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. AT za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT za tři úkony právní služby po 100 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj. celkem tedy 2 530 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí 2 530 Kč, 20% uvedených nákladů představuje částka 506 Kč. Tuto částku je tedy žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.