8 C 88/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 5 963 Kč s příslušenstvím, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná na webové stránce [webová adresa] po seznámení se s obchodními podmínky v elektronické formě požádala o poskytnutí zápůjčky, přičemž dne [datum] na základě žádosti žalované byla mezi žalovanou a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla téhož dne poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 4 500 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 463 Kč, avšak dosud ani přes výzvy žalobce neuhradila žádnou částku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval oba účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná ani žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřily, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Dle zjištěného skutkového stavu uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla dle výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba] žalované dne [datum] poskytnuta bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] zápůjčka ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 463 Kč vrátit žalobci nejpozději do [datum] Roční procentní sazba nákladů dle smlouvy činila 2972 % a úroková sazba 0%. V bodu 2.3 Smlouvy si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a povinnost žalované k náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s prodlením žalované. Za zaslání písemné upomínky/výzvy k úhradě byl žalobce oprávněn požadovat náhradu nákladů ve výši 500 Kč. Žalovaná však svou povinnost ze smlouvy porušila a poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě ani přes výzvy žalobce nevrátila. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a v souvislosti s těmito výzvami žalobce po žalované požadoval zaplacení částky 2 000 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dále se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v září 2018, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu do 1 roku 9,80 % a v případě úroku z kreditních karet 19,51 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 29,40 %. Přestože je ve smlouvě uvedeno, že úrok činí 0 %, sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky je nepochybně odměnou za poskytnutí zápůjčky, a tedy plní funkci úroku. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku 1 463 Kč, tedy 48,76 Kč za jeden den trvání zápůjčky, což je při 365 dnech v roce 17 799,83 Kč za rok a ve vztahu k jistině jde téměř o čtyřnásobek. Jedná se tedy o odměnu, která je ve světle citované judikatury nad povolený limit, a tedy v rozporu s dobrými mravy, a ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 OZ. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si půjčila 4 500 Kč a neuhradila ničeho. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75% od [datum] do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o zápůjčce a neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu (2 250 Kč), náklady spojené s upomínáním (2 000 Kč za odeslání 4 upomínek po 500 Kč) a k nim požadované příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, a žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením ani nevznikly.