9 C 123/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky celkem ve výši 7 104 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne [datum] poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, tuto částku měla žalovaná žalobkyni vrátit původně do [datum], avšak žalovaná do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala, že žalované poskytne úvěr ve výši 3 000 Kč s tím, že doba splatnosti činila 30 dnů a žalovaná se zavázala, že dlužnou částku včas vrátí společně s navýšením o 3 204 Kč, pokud však žalovaná úvěr splatí řádně a včas, poskytne žalobkyně slevu z poplatku, který pak bude činit 744 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 39 % ročně. Dle čl. 6 smlouvy činí RPSN v případě včasného splacení 1916 % Celkem se žalovaný v článku 6.3 smlouvy zavázal žalobkyni vrátit částku 6 300 Kč a v případě poskytnutí slevy částku 3 840 Kč. Pod bodem 7.4 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit poplatek za první upomínku ve výši 450 Kč, poplatek za druhou upomínku ve výši 650 Kč a náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč Smluvní pokuta při nesplacení celkové dlužné částky v termínu splatnosti byla sjednána v čl. 7 písm. c) smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z potvrzení [právnická osoba] o obdržení platby bylo prokázáno, že žalovaná zaslala dne [datum] na účet žalobkyně částku 1 Kč jako verifikační platbu. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně zasílala žalované upomínky s výzvou k úhradě dluhu. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v únoru 2022 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti do 1 roku 9,9 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 29,7 %. V projednávané věci však činí RPSN 1916 % Smlouvou o úvěru je sice další navýšení nazváno poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatek zde však plní stejnou funkci jako úrok. Není vyloučeno, že za splnění dalších podmínek by jednání ze smlouvy o úvěru mohlo dokonce naplnit trestný čin lichvy dle ustanovení § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když plnění poskytnuté žalobkyní je v hrubém nepoměru proti plnění požadovaném po žalovaném. Soud tak uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Protože soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným soud shledal i ujednání o povinnosti hradit náklady dle čl. 7 smlouvy i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinen toto obohacení vydat. Jelikož žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, je povinna zaplatit jí částku 3 000 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 573 o.z. mohla být upomínka k úhradě žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, tj. [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení až dne [datum] a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní 11,75 % ročně. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady v souvislosti s řízením ani nevznikly.