9 C 178/2021-28 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] a jeho doplněním domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] mezi žalovanou a spol. [právnická osoba], reg. č. C56251 (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] se splatností nejpozději ke dni [datum] Celkem tak žalovaný načerpal úvěr ve výši [částka]. V době postoupení předmětné pohledávky mu zbývalo uhradit částku [částka] sestávající se z dlužné jistiny, smluvního úroku a náhrady účelně vynaložených nákladů. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem částku [částka]. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěrový limit až do částky [částka]. Jak bylo prokázáno z potvrzení o provedení plateb, původní věřitel zaslal na účet žalovaného dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], tj. celkem částku [částka] [ulice] sazba poskytnutého úvěru činila 10,50 % a RPSN 231,39 %. V případě prodlení se splácením kterékoliv částky se žalovaný zavázal hradit náklady vzniklé původnímu věřiteli částku [částka] a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Žalovaný dosud uhradil částku [částka]. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červnu 2020 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti 15,85 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 47,55 %. V daném případě však úroková sazba činila 10,50 % měsíčně, což znamená 126 % ročně a RPSN činilo 231,39 %. Z výše uvedeného, je tak zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] (nezaplacená jistina) společně s příslušným zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky, která byla žalovanému odeslána dne [datum], v souladu s § 573 O.Z. se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], splatnost byla v upomínce stanovena do tří dnů, tedy nastala dne [datum] a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.