9 C 20/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 1 037 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná využila dne [datum] přepravních služeb spol. [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“), aniž se na výzvu pověřené osoby mohla prokázat platnou jízdenkou. Žalované tak vedle povinnosti zaplatit jízdné ve výši 37 Kč vznikla i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému vy výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 037 Kč, avšak tuto částku neuhradila. Původní věřitel předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil na žalobkyni. Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu, která byla opatřena doložkou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Tato výzva byla žalované doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum] na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel. Soud má tak za to, že žalovaná s tímto postupem soudu souhlasí a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku uplatňovanou v tomto řízení na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] Hl. n. bez platného jízdního dokladu. Z tohoto důvodu je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 37 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 037 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě vyhověno. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyní náleží náhrada nákladů v plné výši, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč. Z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč tj. 189 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 AT, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.