10 C 114/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdce žalobkyně“), na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 353 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit s úrokem 22 % ročně a sjednanými poplatky v 120 měsíčních splátkách po 7 416 Kč. Právní předchůdce žalobkyně svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši splnil, avšak žalovaný splatil pouze 41 874,62 Kč, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění celé dlužné částky ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku za žalovaným dne [datum] na [právnická osoba] a. s., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla předmětnou pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. 3. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel se [právnická osoba] a.s. dne [datum] ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, mezi jinými i pohledávku za žalovaným. Následně byla pohledávka převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobkyně je v projednávané věci aktivně legitimována. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 4. Z návrhu smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 353 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 120 měsíčních splátkách spolu s úrokem 22 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 24,45 %, celková částka splatná žalovaným činila 882 718 Kč. Z výpisu z osobního účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši 353 000 Kč dne [datum]. Jak vyplývá z výpisu z účtu a tabulky výpočtu dle výpisu, žalovaný úvěr splácel od [datum] do [datum], když celkem uhradil částku 41 874,62 Kč, avšak dále neuhradil ničeho a na jistině úvěru tak nadále dluží 311 125,38 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého oprávnění a dopisem ze dne [datum] žalovaného informoval o okamžitém zesplatnění úvěru s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu ve výši 362 681,67 Kč. Žalovaný neuhradil ani poté žádnou částku. 5. Smlouvu o rychlé půjčce ze dne [datum], soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Aktuální dlužná částka je představována jistinou ve výši 311 125,38 Kč, kapitalizovaným 22 % smluvním úrokem 44 247,93 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 572,87 Kč za období od [datum] do [datum]. Dále pak má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 22 % ročně z částky 311 125,38 Kč od [datum] do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za to, že žalobkyně doložila, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedených částek, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku žalobě zcela vyhověno. 7. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 509 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 515 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 3 129 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 312 860,87 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 640 Kč ve výši 6 224,40 Kč.