10 C 158/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 20 453 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 31. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 15 600 Kč, a to na bankovní účet [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr zaplatit společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. 3 120 Kč, a úrokem, vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 47 538 Kč, která byla použita na úhradu pohledávek žalobkyně, a to nejprve příslušenství, dále poplatků za čerpání úvěru a smluvní pokuty v pořadí tak, jak vznikla jejich splatnost a následně na jistinu úvěru po částech odpovídajících jednotlivým čerpáním jistiny v pořadí tak, jak docházelo k čerpání jednotlivých částí jistiny. Splatnost úvěru nastala dne 31. 1. 2023 a od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení se zaplacením částky 20 453 Kč. Žalovaný neplnil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 12. 5. 2023. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31. 12. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru„ Everyday+“ bylo dále zjištěno, že žalovaný načerpal finanční prostředky ve výši 15 600 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté částky vrátit řádně a včas v souladu s podmínkami smlouvy, přičemž dle smlouvy činila výše smluvního úroku 20 % měsíčně a RPSN 519 %. Dle článku 6.1 úvěrové smlouvy se v případě, že se stane celý dluh splatným postupem podle článku 6.5 smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně, přičemž úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. Podle článku 6.5 úvěrové smlouvy v případě, že bude klient v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným (tj. k splatnosti dluhu již není třeba žádného dalšího úkonu úvěrujícího), a úvěrující je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. Z důvodu, že žalovaný řádně nesplácel dluh, došlo dne 1. 2. 2022 k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný informován v rámci předžalobní upomínky ze dne 12. 5. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil částku 47 538 Kč. 4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 5. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. 6. V rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, 21 Cdo 1484/2004, se uvádí, že„ při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 7. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2020, dle statistiky ČNB dle databáze časových řad [příjmení] činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro domácnosti 7,72 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 23,16 %. V úvěrové smlouvě je uvedena měsíční výše úroku 20 % (roční výše 240 %) a RPSN 519 %. Navíc kromě výše uvedeného smluvního úroku, žalobkyně požadovala zaplacení částky 3 120 Kč coby poplatek za čerpání úvěru. Žalobkyně jej sice nazývá poplatkem, avšak poplatek zde plní stejnou funkci jako úrok. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že navýšení je třeba posuzovat jako celek. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z. Žalovaný od žalobkyně získal částku 15 600 Kč, uhradil 47 538 Kč, žalovaný tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. uhradil více, než bylo poskytnuté plnění. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 8. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci neúspěšná, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při určení úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství.