10 C 19/2023-42 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne 23. 1. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 30 132 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 132 Kč ve výši 15 % ročně od 18. 8. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 568,07 Kč, a dále smluvního úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 24 757,31 Kč od 18. 8. 2022 do 10. 9. 2022 ve výši 1 025,04 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 24 757,31 Kč od 11. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 8. 2022 dosáhne částky 84 326 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 10. 3. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč. Nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 64,6 % ročně. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalovaného dne 10. 3. 2022. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 1 464 Kč splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce počínaje dubnem 2022. Žalovaný však uhradil pouze splátky za měsíce duben 2022 a květen 2022, celkem částku 2 928 Kč, pročež ke dni 16. 8. 2022 došlo k zesplatnění zbylé jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nedostavil se ani k projednání věci před soudem, proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 3. 2022 smlouvu o úvěru [číslo]. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 64,6 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 1 464 Kč splatných vždy do 12. dne v měsíci, počínaje dubnem 2022 v souladu s přiloženým splátkovým kalendářem. RPSN činila 87,61 %. Žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 70 272 Kč. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to prověřením žalovaného v nebankovních databázích [příjmení] a NRKI (viz výpis z registru [příjmení] a NRKI), a dále vycházela z hodnocení klienta a jeho prohlášení. Součástí smlouvy byl i závazek žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů a rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně převedla žalovanému sjednanou částku 25 000 Kč bezhotovostně na jeho účet [číslo] [bankovní účet], a to dne 10. 3. 2022. Žalovaný podle přehledu zaplacených a dlužných částek ([příjmení] klienta) uhradil pouze dvě splátky dne 11. 4. 2022 a 11. 5. 2022 po 1 464 Kč. Z důvodu řádného nehrazení sjednaných splátek, žalobkyně dopisem ze dne 16. 8. 2022 adresovaným žalovanému úvěr zesplatnila a vyzvala jej k zaplacení částky 30 132 Kč. 4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 5. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v březnu 2022 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu nad 1 rok do 5 roků včetně 8,65 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 25,95 %. Soud má za to, že parametr, který použil, je nejbližší typu úvěru, který byl žalobkyní poskytnut s tím, že šlo o spotřebitelský úvěr, tedy úvěr pro domácnosti se splatností nad jeden rok do pěti let. Smluvní úrok v daném případě však činí 64,6 % ročně. Soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru také z hlediska celkových podmínek a i jejich vyváženosti, pokud jde o povinnosti, které ze smlouvy vyplynuly žalobkyni, a které vyplývaly pro žalovaného spotřebitele, a to i pro případ prodlení s úhradou. S ohledem na výši smluvního úroku i poplatků – smluvních pokut, souvisejících s případným prodlením a s úhradou splátek či zesplatněním, dospěl soud k závěru, že vzájemná práva a povinnosti jsou tak vychýlena v neprospěch spotřebitele (žalovaného), že nelze žalobkyni coby úvěrovému věřiteli poskytnout soudní ochranu, neboť evidentně poškozuje práva svých klientů, zasahuje nejen do jejich právní sféry, ale i osobní, a to právě v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinnosti kladených na žalovaného dlužníka oproti povinnostem, jež stíhají žalobkyni coby úvěrového věřitele. Uvedený závěr vychází z judikatury Ústavního soudu III. ÚS 44084/12 ze dne 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 ze dne 26. 1. 2012. Za této situace soud považoval za odpovídající způsob vypořádání vztahů mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) ve spojení s § 2993 o. z., a to tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni částku, která mu byla poskytnuta. Jelikož žalovaný uhradil z poskytnutých 25 000 Kč částku 2 928 Kč, je povinen žalobkyni vrátit částku 22 072 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2023 do zaplacení, když soud vycházel ze znění § 573 o. z., podle kterého předžalobní výzva ze dne 4. 1. 2023 mohla být doručena žalovanému nejdříve 7. 1. 2023. Po započítání žalobkyní stanovené lhůty k úhradě (15 dní), se žalovaný dostal do prodlení dne 23. 1. 2023. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 876 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 736 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 700,07 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 600 Kč ve výši 966 Kč.