10 C 296/2022-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 2. 2022 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností ke dni 6. 3. 2022. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 4 600 Kč. Do dnešního dne žalovaný uhradil pouze částku 600 Kč započítanou jako splátku na smluvní úrok a jistinu. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř., za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne 15. 8. 2022 ve smyslu ustanovení § 1882 o. z., které bylo dáno k doručení žalovanému téhož dne. 4. Podle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 4. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o. z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do 6. 3. 2022 společně s úrokem ve výši 4 600 Kč, zápůjční úroková sazba přitom byla sjednána ve výši 279,83 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1 141,2 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil pouze částku 600 Kč, požadovala žalobkyně kromě jistiny a smluvního úroku také zákonný úrok z prodlení z částky 24 000 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaný však částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 15. 8. 2022, která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 4. 2. 2022 podle ustanovení § 2395 o. z., lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V tomto případě žalovaný obdržel částku 20 000 Kč a vrátit měl 24 600 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. 6. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný dluží žalobkyni částku 24 000 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z., má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 7. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 240 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.