10 C 63/2023-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 915,14 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou uzavřela dne 4. 5. 2021 úvěrovou smlouvu [číslo] ke kreditní kartě [ulice] spořitelny, na jejímž základě umožnila žalované čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč. Žalovaná byla povinna splácet poskytnuté prostředky dle podmínek sjednaných v úvěrové smlouvě resp. v obchodních podmínkách. Tuto povinnost však žalovaná neplnila, když se opakovaně dostala do prodlení s úhradou, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 19. 7. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o sjednaný smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně. Z výpisu z účtu za období od 4. 5. 2021 do 11. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 150 Kč, avšak opakovaně se dostávala do prodlení s jeho splácením, když ke dni 11. 2. 2023 činila dlužná jistina úvěru částku 24 915,14 Kč. Z dopisu ze dne 19. 7. 2022 bylo zjištěno, že z důvodu neplacení byl celý úvěr prohlášen za splatný, přičemž dlužná jistina tvoří 24 915,14 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok podle úvěrové smlouvy ve výši 498,59 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 372,17 Kč. Žalobkyně dále doložila, že dne 24. 2. 2023 zaslala žalované předžalobní výzvu s popisem dlužné částky, právním rozborem a upozorněním na možné uplatnění pohledávky u soudu. 4. Na podkladě obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že se žalobkyně svého nároku domáhala oprávněně, neboť v řízení bylo zjištěno, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky. Ačkoliv se žalovaná zavázala žalobkyni poskytnuté prostředky splácet spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, tomuto svému závazku nedostála a je s plněním svých peněžitých závazků vůči žalobkyni v prodlení. Žalobkyně tak oprávněně přistoupila k zesplatnění neuhrazeného zůstatku čerpaného úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla žádné skutečnosti na svou obranu proti žalovanému nároku, o jehož oprávněnosti co do základu ani výše jistiny soud neměl důvod pochybovat. Proto žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 709 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 997 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 915,14 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.