10 C 7/2023-28 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí o způsobu platby a hospodaření s výživným žalované s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 10. 12. 2013, č. j. 6 P 141/2004-208, bylo [jméno] [příjmení], narozenému [datum] (dále jen„ pan [příjmení]“), stanoveno výživné na jeho dceru – žalovanou ve výši 700 Kč měsíčně od 1. 1. 2013 a 1 000 Kč měsíčně od 1. 11. 2013. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 15053/19/PS ze dne 31. 1. 2019 byla částka příspěvku na úhradu potřeb dítěte - žalované snížena od 1. 1. 2019 na 964 Kč. Na základě této skutečnosti byl pan [příjmení] povinen hradit výživné o 36 Kč vyšší, než je vyplácena dávka. Od 1. 7. 2019 byla na základě rozhodnutí č. j. 77860/19/PS ze dne 11. 7. 2019 opět dávka zvýšena na 1 239 Kč (za rok 2019 náleží žalované výživné ve výši 216 Kč, tj. 6 x 36 Kč). Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 14479/20/PS ze dne 28. 1. 2020 byla částka příspěvku na úhradu potřeb dítěte - žalované snížena od 1. 1. 2020 na 724 Kč. Na základě této skutečnosti byl pan [příjmení] povinen hradit výživné o 276 Kč vyšší než je vyplácená dávka (za rok 2020 jde o částku 12 x 276 Kč, tj. 3 312 Kč). Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 8955/21/PS ze dne 25. 1. 2021 byla částka příspěvku na úhradu potřeb dítěte - žalovanou snížena od 1. 1. 2021 na 447 Kč. Na základě této skutečnosti byl pan [příjmení] povinen hradit výživné o 553 Kč vyšší, než je vyplácená dávka (za rok 2021 jde o částku 12 x 553 Kč, tj. 6 636 Kč). Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 45131/22/PS ze dne 11. 5. 2022 byl příspěvek odejmut. Žalobkyně je příjemcem výživného, z něhož bude hradit nárok dítěti (ve výši rozdílu mezi stanoveným výživným a poskytovaným příspěvkem na úhradu potřeb dítěte) pouze za období, v němž na výživné obdrží platbu. Nízké částky je vhodné vyplácet souhrnně například jedenkrát ročně. Žalobkyně žádala o rozhodnutí o způsobu platby a hospodaření s výživným i do budoucna, neboť žalované ještě není 25 let, může dojít ke změně výše sirotčího důchodu náležejícího žalované a rozdíl by opět náležel žalované. Lhůta 30 dnů pro vyplacení je žádána z administrativních důvodů. 2. Žalovaná se s návrhem ztotožnila a žádala uhrazení nároku na bankovní účet žalované vedený u [právnická osoba], číslo [bankovní účet]. Žalovaná dále uvedla, že dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte byla odejmuta z důvodu, že požívá sirotčí důchod, který je nyní vyšší než tento příspěvek s tím, že žalovaná studuje, nemá žádný příjem ze zaměstnání a nadále žije s pěstouny. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 15053/19/PS ze dne 31. 1. 2019 byla žalované snížena dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte z částky 1 625 Kč na 964 Kč od 1. 2. 2019. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 77860/19/PS ze dne 11. 7. 2019 byla žalované zvýšena dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte na částku 1 239 Kč ode dne 1. 7. 2019. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 14479/20/PS ze dne 28. 1. 2020 byla žalované snížena dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte na částku 724 Kč od 1. 1. 2020. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 8955/21/PS ze dne 25. 1. 2021 byla žalované snížena dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte na částku 447 Kč ode dne 1. 1. 2021. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky č. j. 45131/22/PS ze dne 11. 5. 2022 byla žalované odejmuta dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte od 1. 1. 2022 s odůvodněním, že žalovaná požívá důchod z důchodového pojištění (sirotčí důchod), který je vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte. 4. Z přehledu vyplacených dávek bylo zjištěno, že příspěvek na úhradu potřeb dítěte za období od ledna 2013 do prosince 2021 byl vyplácen ve výši, jak vyplývá ze shora uvedených rozhodnutí. 5. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 10. 12. 2013, č. j. 6 P 141/2004, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2014, bylo zjištěno, [jméno] [příjmení], narozenému 30. 11. 1977, otci žalované, byla uložena povinnost přispívat na výživu žalované počínaje dnem 1. 1. 2013 do 31. 10. 2013 částkou 700 Kč měsíčně a od 1. 11. 2013 částkou 1 000 Kč měsíčně k rukám Úřadu práce České republiky, když rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 6 P 141/2004, byla žalovaná svěřena do společné pěstounské péče manželům [jméno] a [jméno] [příjmení]. 6. Podle § 961 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Podle odst. 2 náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. 7. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná byla v době nezletilosti svěřena do pěstounské péče a otci žalované byla uložena povinnost platit výživné na žalovanou ve shora uvedených částkách k rukám žalobkyně. Žalované náležela dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu jejích potřeb a ve shora uvedených obdobích a částkách bylo hrazeno otcem žalované výživné vyšší než tento příspěvek a podle § 961 odst. 2 o. z. rozdíl náleží žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná je již zletilá, studuje a nemá žádný příjem ze zaměstnání, soud v souladu s § 961 odst. 2 o. z. uložil žalobkyni povinnost zaplatit tento rozdíl za uvedená období v celkové výši 10 164 Kč žalované na bankovní účet žalované do 30 dnů od právní moci rozsudku a to i do budoucna s ohledem na skutečnost, že by v budoucnu mohl být žalované opětovně přiznán příspěvek na úhradu potřeb dítěte, když žalované byl příspěvek odejmut od 1. 1. 2022 z důvodu, že žalovaná nyní požívá důchod z důchodového pojištění (sirotčí důchod), který je vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť soud neshledal žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.