10 C 89/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 26 016 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru na základě úvěrové smlouvy, kterou dne 9. 8. 2022 uzavřel žalovaný formou registrace na webové stránce žalobce [webová adresa] s tím, že na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně na účet poskytnuta částka 20 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku do 30 dnů s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč. Žalovaný si splatnost jednou odložil, a to o měsíc formou tzv.„ korunového vkladu“, kdy zaplatil částku 1 Kč dne 8. 9. 2022, dále žalovaný uhradil dne 12. 9. 2022 200 Kč, 23. 11. 2022 100 Kč a 23. 12. 2022 100 Kč, dále již ničeho nezaplatil. Žalobce proto požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 19 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 3 560 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že účastníci dne 9. 8. 2022 uzavřeli distančně na dálku a na základě předchozí registrace žalovaného na webové stránce [webová adresa], kde byla ověřena jeho totožnost tím, že žalovaný předložil kopii občanského průkazu, printscreen výpisu ze svého běžného účtu a dále mu bylo na jeho telefonní číslo zasláno heslo SMS zprávou, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaný uzavřel zadáním zaslaného SMS kódu v mobilní aplikaci, resp. na webové stránce [webová adresa]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 20 000 Kč, což podle opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 9. 8. 2022 žalobkyně bezhotovostním převodem splnila. Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit poskytnuté prostředky do 30 dnů s tím, že celková částka, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit, byla sjednána ve výši 20 660 Kč. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, roční úroková sazba 0 %, RPSN 48,3 %, poplatek za korunový odklad 1 980 Kč a poplatek za expres výplatu 199 Kč; pro případ, že žalovaný nebude hradit řádně a včas sjednané splátky úvěru, bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobce je oprávněn žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v minimální výši 100 Kč za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč při neuhrazení jednotlivé splátky, dále ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, minimálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný využil možnosti odložení splátek o 30 dní formou tzv.„ korunového vkladu“, když dne 8. 9. 2022 zaplatil částku 1 Kč. Následně žalovaný uhradil dne 12. 9. 2022 200 Kč, 23. 11. 2022 100 Kč a 23. 12. 2022 100 Kč, dále již ničeho nezaplatil. Z rekapitulace výpisu čerpání vyplývá, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině 19 999 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, na poplatcích za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ 3 560 Kč, účelně vynaložených nákladech 300 Kč a na smluvních pokutách 1 200 Kč. 5. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je po právu, když žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky a žalovaný nedodržel podmínky stanovené ve smlouvě. A proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, kdy žalobkyni byl proti žalovanému přiznán nárok na zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků v požadované výši, a dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení. Nárok na zaplacení smluvní pokuty byl žalobkyni přiznán podle § 2048 o. z., neboť soud má za prokázané, že výše smluvní pokuty byla řádným způsobem sjednána ve smlouvě a lze ji považovat ještě za přiměřenou vzhledem ke zjištěným okolnostem. 6. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 753 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 041 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 016 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.