3 C 166/2022-58 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem 44 228,60 Kč, sestávajcí se z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 822,40 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti v prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 34 822,40 za každý den prodlení počínaje 22. 9. 2021 ke dni vyhotovení žaloby ve výši 8 008,60 Kč a úroku ve výši 64,61 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši 30 000 Kč od 22. 9. 2021 do 15. 10. 2021 ve výši 1 242,48 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 101 203 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi SOLUL a NRKI. Následně podle žalobkyně se žalovaným byla dne 15. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout částku ve výši 30 000 Kč, což splnila 15. 6. 2021. Žalovaný se dle žalobkyně proti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o úrokovou sazbu 64,61 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 1 757 Kč splatných vždy do 17. dne v měsíci počínaje měsícem červencem 2021. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 499 Kč (při 30 denním prodlení), smluvní pokutu 200 Kč (při 15 denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 17. 7. 2021. K datu 20. 9. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 34 822,40 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se s žalovaným dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do data zesplatnění nebyla ze strany žalovaného uhrazena žádná částka. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv mu předvolání bylo doručeno dne 14. 11. 2022 a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací v registru dlužníků [příjmení] a NRKI, k ověření totožnost žalované doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z hodnocení klienta vyplynulo, že čistý měsíční příjem klienta činí 31 000 Kč, náklady na bydlení činí 2 610 Kč a po odečtení životního minima ve výši 3 860 Kč zbývá žalovanému celkem 23 530 Kč. S ohledem na způsob hodnocení, kdy žalobkyně žalované ohodnotila skóre s [číslo] jehož hodnota je zařazena do II. kategorie představující menší riziko, je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalovaného činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámením o schválení úvěru ze dne 16. 6. 2021 ve spojení s předsmluvním formulářem, obsahujícím podmínky budoucí úvěrové smlouvy a následně uzavřené smlouvy o úvěry z 15. 6. 2021 [číslo] je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) úvěrová smlouva obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet ve výši 30 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 64,60 % ročně, celkem částku 84 336 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 48 měsíčních splátkách po 1 757 Kč od července 2021, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období 17. 7. 2021 do 17. 6. 2025. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ, a to 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací 2 999 Kč ročně – bod 6.1. smlouvy), dále smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní (bod 6.2. smlouvy) a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) za každý den prodlení s úhradou [příjmení] jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po zesplavnění úvěru až do jejího úplného uhrazení (bod 6.5. smlouvy). Z dokladu o vyplacení úvěru z 15. 6. 2021 je zřejmé, že žalobkyně převedla žalovanému na jeho běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku 30 000 Kč. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalovaného, je zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku. Jak vyplynulo z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 9. 2021, žalobkyně přistoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru o více než 65 dní k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 36 220 Kč nejpozději do 10 dnů od data odeslání. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z 20. 4. 2022 zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne. 4. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu pro domácnosti v ČR k měsíci červnu 2021, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 7,31 %. Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z 11.12.2014 a I.ÚS 199/2011 z 24.1.2012, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020, podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli). 5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 21, 93 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, jež jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalovaného spotřebitele. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smluvní pokuta je sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátk