3 C 357/2022-141 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o vydání platební karty [číslo] uzavřenou dne 10. 11. 2016 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále také„ banka“). Na základě této smlouvy banka poskytla žalované úvěr čerpaný kreditní kartou do úvěrového rámce 10 000 Kč. [příjmení] poskytovala žalované úvěr ke kreditní kartě, žalovaná však nezaplatila pohledávku řádně a včas, načež banka ke dni 10. 9. 2019 prohlásila pohledávku za splatnou. Po zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 8. 8. 2022. 2. Podáním ze dne 31. 3. 2023 původní žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], soudu oznámil, že ke dni 31. 10. 2022 došlo u právního nástupce žalobce k zániku původního žalobce bez likvidace a jeho jmění přešlo na právního nástupce žalobce, který vstoupil do právního postavení původního žalobce. Soud tak usnesením č. j. 3 C 357/2022-127 ze dne 19. 4. 2023 rozhodl tak, že v řízení bude nadále jako s žalobcem jednáno se společností [osobní údaje žalobkyně] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. 3. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, navazujícího seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 21. 6. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. 4. Z výpisu ke kreditní kartě ze dne 10. 1. 2019 za období od 11. 12. 2018 do 10. 1. 2019 bylo zjištěno, že k překročení limitu došlo dne 11. 12. 2018, dlužná částka činila 21 896 Kč s datem splatnosti 24. 1. 2019. 5. Z prohlášení stran o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno postoupení pohledávky, přičemž o postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 28. 12. 2021. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo] bylo zjištěno, že banka je zapsána v obchodním rejstříku od 1. 4. 1997 a předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zprostředkování spotřebitelského úvěru. 7. Ze smlouvy o vydání kreditní karty VISA classic ze dne 8. 11. 2016, obchodních podmínek a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s bankou smlouvu o vydání karty [číslo] o úvěru k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], přičemž součástí byly všeobecné obchodní podmínky ze dne 1. 4. 2016 a produktové podmínky ze dne 13. 1. 2018. 8. Z výpisu ke kreditní kartě za období od 11. 7. 2019 do 9. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná od června 2017 neuhradila ani minimální splátku a dluh činí částku 27 427,97 Kč. 9. Z dopisu ze dne 13. 8. 2019 bylo zjištěno, že banka odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 27 427,97 Kč s tím, že zesplatnění je účinné od 10. 9. 2019. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu ve výši 43 381,91 Kč nejpozději do 18. 8. 2022. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 14. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla podle § 2395 o.z. platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalované úvěr čerpaný kreditní kartou do úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaná se zavázala dodržet sjednané podmínky k jeho oprávněnému čerpání. Žalovaná však sjednané podmínky závažným způsobem porušila, a proto banka úvěr ke dni 10. 9. 2019 zesplatnila. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na svůj dluh uplatněný žalobou v této věci žalobci uhradila jakoukoli částku, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně povinnosti žalované uhradit žalobci smluvní úrok ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení v souladu s § 513 a § 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího od postoupení pohledávky 11. 9. 2019 do 30. 4. 2020 a od 1. 11. 2020 do zaplacení s tím, že s ohledem na § 9 zákona č. 177/20 Sb., neuplatňuje nároky od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 294,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 427,97 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 080 Kč ve výši 2 116,80 Kč.