3 C 376/2022-60 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem 56 748 Kč, sestávající se z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 43 000 Kč, dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 818,65 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti v prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 47 818,65 za každý den prodlení počínaje [datum] ke dni vyhotovení žaloby ve výši 7 364,28 Kč, úroku ve výši 64,2 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši 43 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 622,50 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 43 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 145 036 Kč a dále úhradu za pojištění schopnosti splácet v cekové výši 168 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi [anonymizováno] a [anonymizováno]. Následně podle žalobkyně se žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout částku ve výši 43 000 Kč, což splnila [datum]. Žalovaný se dle žalobkyně proti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o úrokovou sazbu 64,59 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 2 602 Kč splatných vždy do 23. dne v měsíci počínaje měsícem únorem 2022. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 499 Kč (při 30 denním prodlení), smluvní pokutu 200 Kč (při 15 denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 47 818,65 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se s žalovaným dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do data zesplatnění nebyla ze strany žalovaného uhrazena žádná částka. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv mu předvolání bylo doručeno dne [datum] a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací v registru dlužníků [příjmení] a [anonymizováno], k ověření totožnost žalované doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z hodnocení klienta vyplynulo, že čistý měsíční příjem klienta činí 19 000 Kč, náklady na bydlení činí 2 603 Kč a po odečtení životního minima ve výši 3 860 Kč zbývá žalovanému celkem 11 537 Kč. S ohledem na způsob hodnocení, kdy žalobkyně žalované ohodnotila skóre s [číslo] jehož hodnota je zařazena do III. kategorie představující nízké riziko, je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalovaného činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] ve spojení s předsmluvním formulářem, obsahujícím podmínky budoucí úvěrové smlouvy a následně uzavřené smlouvy o úvěry z [datum] [číslo] ve znění dodatku [číslo] z téhož dne je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) úvěrová smlouva obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet ve výši 43 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 64,59 % ročně, celkem částku 120 864 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 48 měsíčních splátkách po 2 602 Kč od února 2022, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období [datum] do [datum]. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ, a to 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací 2 999 Kč ročně – bod 6.1. smlouvy), dále smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní (bod 6.2. smlouvy) a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) za každý den prodlení s úhradou [příjmení] jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po zesplavnění úvěru až do jejího úplného uhrazení (bod 6.5. smlouvy). Z přílohy [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný si ke shora uvedené smlouvě sjednal ještě pojištění schopnosti splácet, na základě kterého se zavázal hradit žalobkyni měsíčně částku 84 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru z [datum] je zřejmé, že žalobkyně převedla žalovanému na jeho běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku 43 000 Kč. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalovaného, je zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku. Jak vyplynulo z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], žalobkyně přistoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru o více než 65 dní k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 49 384 Kč nejpozději do 10 dnů od data odeslání. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z [datum] zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne. 4. Z veřejně dostupné databáze na webu ČNB Arad B 1.1.5 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu pro domácnosti v ČR k měsíci lednu 2022, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 7,99 %. Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z 11.12.2014 a I.ÚS 199/2011 z 24.1.2012, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020, podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou. 5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 23, 97 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, jež jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalovaného spotřebitele. Nár