3 C 393/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 288 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 1. 2022 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen do 6. 2. 2022. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit za poskytnuté prostředky smluvní úrok ve výši 4 288 Kč. Žalovaný však dosud ničeho neuhradil. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne 17. 7. 2022 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., které bylo žalovanému odesláno téhož dne. 4. Z listin založených ve spise došel soud k následujícím závěrům. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit původně do 6. 2. 2022 společně se smluvní úrokem vypočteným na částku ve výši 1 610 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1 141,2 %. Dne 13. 1. 2022 došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným k uzavření dodatku smlouvy o úvěru [číslo] kterým došlo k navýšení jistiny úvěru na 20 000 Kč se stejnou splatností, tedy do 6. 2. 2022 Smluvní úrok byl dodatkem vypočtený na částku 4 288 Kč, zápůjční úroková sazba byla snížena na výši 260,85 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1 408 %. Z předložených výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u [právnická osoba], má soud za prokázané, že shora uvedené částky byly žalovanému zaslány na jím uvedené číslo účtu. Vzhledem k tomu, že k úhradě jistiny ani poplatku ze strany žalované nedošlo, požadovala žalobkyně kromě jistiny zaplacení smluvního úroku z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny od 10. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný však neuhradil žádnou částku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 17. 7. 2022, která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2022 ve znění dodatku ze dne 13. 1. 2022 podle ustanovení § 2395 o.z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní) a je vyjádřen pevnou částkou. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok tedy nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 20 000 Kč a vrátit měl 24 288 Kč, a to včetně poplatku i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil, ačkoliv byl k úhradě dlužné částky několikrát vyzýván. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. 6. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný dluží z titulu uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyni částku 24 288 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 7. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 243 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 972 Kč, doplatek soudního poplatku ve výši 243 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 288 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, tj. celkem tedy 2 304 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.