3 C 443/2022-53 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem 26 872,88 Kč, sestávající se z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč, dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 035,40 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti v prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 22 035,40 Kč za každý den prodlení počínaje 28. 6. 2022 ke dni vyhotovení žaloby ve výši 3 239,88 Kč a úroku ve výši 64,23 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19 000 Kč od 28. 6. 2022 do 21. 7. 2022 ve výši 782,40 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 6. 2022 dosáhne částky 64 108 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalované splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi SOLUL a NRKI. Následně podle žalobkyně se žalovanou byla dne 26. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalované poskytnout částku ve výši 19 000 Kč, což splnila 26. 1. 2022. Žalovaná se dle žalobkyně proti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o úrokovou sazbu 64,23 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 1 113 Kč splatných vždy do 22. dne v měsíci počínaje měsícem únorem 2022. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu 499 Kč (při 30 denním prodlení), smluvní pokutu 200 Kč (při 15 denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 22. 4. 2022. K datu 26. 6. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 22 035,40 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se s žalovanou dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do data zesplatnění byly ze strany žalované uhrazeny pouze dvě částky, a to dne 21. 2. 2022 částka ve výši 557 Kč a dne 21. 4. 2022 částka ve výši 557 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ačkoliv jí předvolání bylo doručeno dne 16. 12. 2022 a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v její nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalované na základě informací v registru dlužníků [příjmení] a NRKI. Z hodnocení klienta vyplynulo, že čistý měsíční příjem klienta činí invalidní důchod ve výši 8 429 Kč, náklady na bydlení činí 2 603 Kč a po odečtení životního minima ve výši 3 860 Kč zbývá žalované celkem 1 466 Kč. S ohledem na uvedené informace ohledně majetkové situace žalované je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalované činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr s ohledem na nízkou měsíční finanční rezervu je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámením o schválení úvěru ze dne 27. 1. 2022 ve spojení s předsmluvním formulářem, obsahujícím podmínky budoucí úvěrové smlouvy a následně uzavřené smlouvy o úvěry z 26. 1. 2022 [číslo] je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) úvěrová smlouva obsahující závazek poskytnout žalované bezhotovostně převodem na její běžný účet částku ve výši 19 000 Kč proti povinnosti žalované vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 64,63 % ročně, celkem částku 53 424 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 48 měsíčních splátkách po 1 113 Kč od února 2022, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od 22. 2. 2022 do 22. 2. 2026. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ, a to 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací 2 999 Kč ročně – bod 6.1. smlouvy), dále smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní (bod 6.2. smlouvy) a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) za každý den prodlení s úhradou [příjmení] jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po zesplavnění úvěru až do jejího úplného uhrazení (bod 6.5. smlouvy). Z dokladu o vyplacení úvěru z 26. 1. 2022 je zřejmé, že žalobkyně převedla žalované na její běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku 19 000 Kč. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalované, je zřejmé, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem dvě platby, a to dne 21. 2. 2022 částku ve výši 557 Kč a dne 21. 4. 2022 částku ve výši 557 Kč, celkem tedy 1 114 Kč. Jak vyplynulo z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 6. 2022, žalobkyně přistoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru o více než 65 dní k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 23 633 Kč nejpozději do 10 dnů od data odeslání. Následně byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z 2. 11. 2022 zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne. 4. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu pro domácnosti v ČR k měsíci lednu 2022, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 7,99 %. Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z 11.12.2014 a I.ÚS 199/2011 z 24.1.2012, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020, podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalované v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků, a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli). 5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 23, 97 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, jež jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalovaného spotřebitele. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smlu