308 C 19/2016-41 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 15 000 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný podepsal uznání dluhu a tím uznal svůj dluh ve výši 15 000 Kč, který vznikl z titulu nájemní smlouvy, s tím, že dlužnou částku uhradí nejpozději do [datum]. Žalovaný však neuhradil ničeho. Soudním šetřením bylo zjištěno, že bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému dne [datum], přičemž věřitelé žalovaného byli vyzváni, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky, pokud chtějí pohledávku uplatnit. Dne [datum] bylo vydáno usnesení insolvenčního soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, odměně správce a jeho zproštění funkce správce a osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek. Účastníci na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřili nesouhlas s takovým postupem, soud proto rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Z insolvenčního rejstříku, bylo zjištěno, že dne [datum] byla v insolvenčním rejstříku uveřejněna vyhláška Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] o zahájení insolvenčního řízení vůči žalovanému. Usnesením shodného soudu čj. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno oddlužení dlužníka. Usnesením insolvenčního soudu čj. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo mj. výrokem IV. rozhodnuto o osvobození dlužníka (žalovaného) od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. <i>Dle § 414 odst.. 1 až 4 z.č. 182/1999 Sb.</i> <i>(1) Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.</i> <i>(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.</i> <i>(3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.</i> (4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. Nárok žalobce v řízení zahájeném dne [datum], které bylo přerušeno úpadkem žalovaného dle § 140a odst. 1, 2 z.č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), se rozhodnutím o osvobození žalovaného od pohledávek dle § 414 insolvenčního zákona stal nevymahatelným. Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. Žalovaný měl ve věci plný úspěch dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a měl by právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.