4 C 109/2023-23 — Okresní soud Plzeň-sever

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmět řízení vymezila žalobkyně v žalobě tak, že se domáhala vyklizení ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložila žalobkyně výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] přenechala žalobkyně předmětný byt do užívání žalovanému, a to na dobu určitou, když nájemní vztah skončil uplynutím doby dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti, jež vyplývají z nájmu bytu, došlo uplynutím sjednané doby k ukončení nájemního vztahu a nájem skončil ke dni [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 5. 1. 202 a zároveň byl žalovaný vyzván, aby předmětný byt vyklidil a vyklizený předal žalobci, což však v tam určené lhůtě neučinil. Provedenými důkazy bylo dále prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni na nájemném částku celkem 28 100 Kč, při výši měsíčního nájemného 4 334 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší tím, že mu věc zadržuje. V daném případě je nepochybné, že žalovanému odpadl právní důvod užívání bytu skončením doby, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena Po skončení nájmu tak žalovaný zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobkyně, a žalobkyně má právo na ochranu dle § 1042 občanského zákoníku. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy žalovanému uložil byt ve vlastnictví žalobkyně vyklidit a vyklizený žalobkyni předat. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.