4 C 128/2023-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 21 308 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 308 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % a částky 1 917,72 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 25 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy. Součástí smlouvy byly sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelnou službu„ [anonymizováno]“ za poplatek ve výši 495 Kč a službu„ Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč. Informační SMS servis byl za poplatek 29 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne [datum] v částce 25 200 Kč, dne [datum] v částce 1 900 Kč, dne [datum] v částce 18 500 Kč. Žalovaná požádala o odklad splatnosti úvěru o 14 dní, splatnost úvěru nastala tedy [datum], žalovaná splatila na jistinu celkem 24 292 Kč, a to dne [datum] částku 18 596 Kč, dne [datum] částku 1 809 Kč a dne [datum] částku 3 887 Kč. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje částku 21 308 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení dne [datum], kdy neuhradila dlužnou částku Žalobkyně je tak dále oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila podáním ze dne [datum] souhlas, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku s datem splatnosti [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení ve výši 25 200 Kč coby celková výše úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Jednorázová výše splátky – při čerpání celého úvěrového limitu činila 31 804 Kč RPSN představovalo 1 410,33 %. Dle čl. 2 sazebníku platného od [datum] (dále též jen„ sazebník“) jako součásti smlouvy činil poplatek za„ prolongaci 7“ 5,13 % z nesplacené jistiny. Článkem 3. sazebníku bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, a to paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky a dále je oprávněna posílat zpoplatněné upomínky v případě, že žalovaný dluží buď část, nebo celou půjčku (včetně poplatků) a nevyužila možnosti splatnost půjčky odložit. Článkem 3. sazebníku bylo také ujednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Z všeobecných obchodních podmínek platných od [datum] (dále též jen„ VOP“) plyne pro případ prodlení žalované ujednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (čl. 6 odst. 6.4). Článkem 4. odst. 4.5 VOP bylo ujednáno, že:„ Částky zaplacené dlužníkem budou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, poplatku, poté pokut, poplatku z prodlení, smluvních pokut, úroků z prodlení, smluvního úroku, a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Nebude-li částka zaplacená dlužníkem postačovat na pokrytí stávajícího dluhu, bude z nesplacené částky stávajícího dluhu dále účtován poplatek z prodlení, s čímž dlužník výslovně souhlasí.“ Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne [datum] byla zaevidována transakce s variabilním symbolem [číslo] ve výši 25 200 Kč ve prospěch protiúčtu č. [bankovní účet], dne [datum] byla zaevidována transakce s variabilním symbolem [číslo] ve výši 18 500 Kč ve prospěch protiúčtu č. [bankovní účet] a dne [datum] byla zaevidována transakce s variabilním symbolem [číslo] ve výši 1 900 Kč ve prospěch protiúčtu č. [bankovní účet]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 4. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 8. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení o RPSN 1 410,33 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,89 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 32,67 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 9. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 45 600 Kč, žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku 24 292 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obo