4 C 154/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 13 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 500 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 126,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 500 Kč a částky 630 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 12 500 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím uhradit do [datum]. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 630 Kč sjednanou ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, ode dne [datum] do [datum]. Dále žalobkyni vznikl nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 126,54 Kč, za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], z nesplacené jistiny 12 500 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 12 500 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením 2 052,06 Kč do [datum]. Úroková pevná sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně a RPSN smlouvy o úvěru činilo 762,57 % ročně. Z potvrzení o platbě o společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného zaúčtována platba ve výši 12 500 Kč, a to právní předchůdkyní žalobkyně. Z předžalobní upomínky odeslané dne [datum] dle podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. 6. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení o RPSN 762,57 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,16 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 27,48 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 11. Žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 12 500 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 500 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky. Žalobkyně prokázala, že upomínku předala poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat ve lhůtě stanovené v upomínce do [datum] dnů, [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 216,61 Kč, přičemž tato částka představuje 90,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 130 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.