4 C 185/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 31 350,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 762,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 975,60 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 14 094,92 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úroku 15 % ročně z částky 13 013,51 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč uhradit do [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 13 013,51 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 081,41 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 284,00 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 194,79 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 462,39 Kč, úrok vyčíslený od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 975,60 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do [datum] ve výši 762,36 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 013,51 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 14 094,92 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 013,51 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 081,41 Kč, od [datum] do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu odeslanou mu dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč coby celková výše úvěru. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč uhradit do [datum] RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 2 000 Kč a dne [datum] uhradil žalobkyni 2 000 Kč. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky do [datum], avšak bezvýsledně. 5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena. 10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,23 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 21,69 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 4 000 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč, tedy rozdíl mezi částkou, která mu byla poskytnuta a částkou, kterou již uhradil. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu k uhrazení dluhu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne [datum], a to do [datum], [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. 13. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.