4 C 214/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 36 440,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v [země] prostřednictvím [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 40 916 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr původnímu věřiteli uhradit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 208 Kč, přičemž částka 2 045 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka 163 Kč platbu pojistného. Celkem se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli částku ve výši 52 992 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 8 095 Kč a dále pak ničeho. Z důvodu nesplácení úvěru původní věřitel odstoupil od smlouvy a prohlásil úvěr za splatný ke dni [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 39 575,30 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 36 157,29 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 646,05 Kč, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 489 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 282,96 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od [datum] do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 36 157,29 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 335 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná porušila svou povinnost platit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 282,96 Kč, počítáno ode dne [datum] do [datum], z dlužné jistiny pohledávky ve výši 36 157,29 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z poštovního podacího archu. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o klasickém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“) ve výši 40 916 Kč Smlouvou bylo sjednáno i pojištění se specifikací [anonymizována dvě slova] – čl. 2 [číslo] dle pojistné smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Z přehledu podmínek klasického úvěru plyne, že RPSN činilo 18,12 % a základní roční úroková sazba (pohyblivá) činila 20,48 %. Z přehledu finančních důsledků nesplácení úvěru plyne, že byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč, povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky splatného závazku a dále povinnost zaplatit poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že původní věřitel odstoupil od smlouvy a úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou byly učiněny tři úkony, a to cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne [datum], telefonický hovor dne [datum] a obyčejný dopis dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] plyne, že žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 40 916 Kč. Žalovaná však porušila svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení od [datum], podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v žalobním návrhu požadovala v části předmětu řízení částku 335 Kč, coby částku odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, nicméně se nejedná o náklady spojené s uplatněním pohledávky, když tyto lze požadovat toliko ve vztahu mezi podnikateli, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 822 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 440,25 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.